Jak jste s dcerou předávání prožívaly?
Držely jsme si pěsti navzájem, ale co se týče mojí nominace, přiznávám, že tu jsem trochu vypustila. Neviděla jsem "konkurenčního" Nestydu s Emílií Vašáryovou, ale pár lidí mi říkalo, že její role je v podstatě skoro hlavní, zatímco já se v Dětech noci spíš jen mihnu. Moje vítězství mi proto přišlo velmi nepravděpodobné a mnohem víc mě zajímalo, jak dopadne Marta.
Prožívala jste to za ni hodně?
No jéje, jsem přece jen máma. Ale Martha to zase prožívala za mě, i když předtím - dokonce myslím, že právě v rozhovoru s vámi - tvrdila, že nebude. Fandily jsme si jak na fotbale (smích).
Filmem roku se stali Karamazovi, pro Českého lva si došel i HavelČeské lvy za nejlepší film a režii získali Karamazovi. Po třech soškách České filmové a televizní akademie si rozdělili Tobruk a nečekaně také Hlídač č. 47. Vůbec poprvé se udělovala cena za dokument, která připadla Občanu Havlovi; pro sošku si s režisérem Miroslavem Jankem přišel i bývalý prezident. |
Na pódiu to vypadalo, že snad ani nemáte připravenou řeč. Bylo to tak?
Když já jsem na to, že soutěžím, skutečně skoro zapomněla. To slovo skoro ovšem zdůrazňuji, zas tak nesoutěživý člověk totiž nejsem. Když jsem se vzpamatovala a došlo mi, že jsem vyhrála a že se přitom tvářím jako truhlík, docela mě to pobavilo. A slíbila jsem si, že jestli ještě někdy nějakou nominaci dostanu, rozhodně si to napětí vychutnám mnohem víc.
Čím si vysvětlujete, že jste se při soutěži takhle "zapomněla"?
Když mám premiéru, jsem rozvibrovaná, jako kdybych přebírala Oscara. Takovýhle výpadek jsem ještě neměla, takže vám asi neumím odpovědět.
Nebyla dcera zklamaná, že ona sama odešla s prázdnou?
Nebyla, vynahradila jsem jí to svojí cenou. Dokonce se tvářila, že je na mě hrdá! A neopomněla mi při tom rozradostnění zdůraznit, že ona má na sbírání cen ještě spoustu času, na rozdíl ode mě. Milá dcerka, že? (směje se)
