Původní německý název se v titulu obešel beze slova láska, což je čistší, v souladu s podobou filmu výstižnější a k divákovi poctivější. I když v zákulisí supermarketu opravdu vnikne zdrženlivý vztah, Láska mezi regály není jen tradiční love story, a třebaže pracuje i s přirozeným humorem, rozhodně se nedá mluvit o romantické komedii.
Jde o film poměrně mlčenlivý, zádumčivý, melancholický, ale přitom věcný, prozaický, střízlivý. A při vší úctě k hercům tu v hlavní roli září velkosklad, tajuplné zákulisí supermarketu připomínající tak trochu Spielbergův letištní Terminál s jeho neznámými zákoutími, postavičkami, vztahy a rituály.
Noční jízda ještěrkami za doprovodu valčíku působí jako z říše sci-fi, jejíž řád rytmizují přestávky s kávou, cigaretou či šachovnicí a průhledy mezi vysokými policemi odhalují výseky tváří i osudů.
Jistě, od diváka žádá režisér Thomas Stuber hodně trpělivé vnímavosti, jelikož zprvu jako by provozoval filmařské cvičení na téma popis práce v daném prostoru. Vše se točí kolem vysokozdvižných vozíků, počínaje bitvou o ně mezi odděleními a konče školením řidičů včetně kouzelné „instruktážní“ ukázky.
Vlastně asistují u zrodu citu, kdy si žena ze sekce cukrovinek něžně utahuje z potetovaného nováčka od nápojů. Předvídatelně banální zázemí – muž s kriminální minulostí je dobrák a žena má trable s manželem – si film mohl odpustit, všechno podstatné se děje v mikrosvětě regálů od adventního shonu po prázdné lednové bezčasí.
Nálada sedí, i když si potrpí na pozvolnou názornost, z oddělení mražených výrobků vyčaruje nádherně bizarní „Sibiř“ a z výšin vozíku s lahvemi pocit malého soukromého moře. Nicméně hereckou korunu nenosí ústřední pár, nýbrž Peter Kurth známý z filmu Schmitke či seriálu Babylon Berlín; coby nováčkův mentor je zosobněním vlídné zoufalé samoty.