Zprávu sdělil iDNES.cz Tomáš Staněk, mluvčí Národního divadla, kde Mrkvička strávil pětadvacet let. Svou divadelní kariéru ale herec spojil zejména s pražským Divadlem Na Zábradlí, kde se objevil v přepisu Bratrů Karamazových nebo jako Hanťa v dramatizaci Hrabalovy Příliš hlučné samoty. „Tu roli jsem si tak zamiloval, že bych chtěl Hanťův kostým obléknout do rakve jako kdysi Gérard Philipe kostým Cida,“ nechal se slyšet Mrkvička.
Revoluce přinesla týden euforie a pak jen zklamání, řekl Mrkvička v Rozstřelu |
Počátkem 90. let nastoupil do Národního divadla, kde si zahrál v komedii Jak se vám líbí, Mirandolíně, Peeru Gyntovi, Idiotovi nebo v Romeovi a Julii, dále však hostoval i na jiných scénách od Divadla Bez zábradlí až po Fidlovačku.
Před kamerou začínal Mrkvička už v dětských rolích, později na sebe upozornil ve snímku Atentát, kde ztělesnil roli inspirovanou výsadkářem Jozefem Gabčíkem. Následovalo Bloudění a Hotel pro cizince, úsměvnou postavu trenéra vytvořil v rodinném filmu Metráček.
Seriál 30 případů majora Zemana vynesl herci popularitu díky úloze policisty Stejskala, ale příslušníky bezpečnostních složek hrál i ve filmech Kdo přichází před půlnocí a Neohlížej se, jde za námi kůň stejně jako v televizních titulech Trezor a Polední žár. Pro obrazovku také natočil řadu pohádek.
Vedle žokeje Sochora z Dostihu se Mrkvička zapsal do paměti jako Janýr v Dobré vodě, k jeho posledním rolím patřil Emil Kintzl z Policie Modrava.
Prosadil se také v rozhlasu a dabingu. Nositel ceny Františka Filipovského za celoživotní mistrovství propůjčoval hlas zejména Robinu Williamsovi, ale mluvili jím v češtině i Al Pacino, Paul Newman a populární Černý korzár čili Kabir Bedi.
Mrkvičkova práce s hlasem je pro mladé herce vzorem, upozornil režisér Zelenka |
Když vyprávěl o svém životě, zmiňoval pět svých dětí, jež měl s různými ženami, pět trezorových filmů, ve kterých hrál, a nespočet žokejských rolí, které mu vynesl malý vzrůst a láska ke koním.
Jeho poslední filmovou rolí zůstane Antonín ze snímku Staříci, kde si zahrál společně s Jiřím Schmitzerem dva staré muže snovající pomstu komunistickému prokurátorovi. Snímek z roku 2019 vynesl oběma hercům Českého lva, Mrkvička jej dostal za vedlejší roli. „Občas jsem hrával starého i jako mladík. Režisér Evald Schorm mi vysvětlil proč. Mladý má sílu hrát starého, ale starý starého ne. Často jsem si na něj při natáčení Staříků vzpomněl,“ uvedl loni herec v pořadu Rozstřel.
Ten samý rok si herec došel i pro činoherní Cenu Thálie za celoživotní mistrovství. „Mám strašnou trému a mám parkinsona,“ zahájil tehdy svou řeč a zakončil ji díky obecenstvu: „Za celých šedesát let jsem nikdy nebyl vypískán.“
„Bylo to překvapení. Odešel jsem před několika lety z divadla, protože jsem měl hrůzu, abych hry kvůli své nemoci nepoškozoval. Nečekal jsem tak ještě nějaké ocenění,” svěřil se k zisku celoživotního ocenění. S jevištěm prvním scény se rozloučil v květnu 2016 jako Karp v inscenaci Les režiséra Michala Dočekala.
