Vary poprvé propojily knihy s filmem. O zájem producentů bojovali i čeští autoři

Karlovarský festival letos poprvé hostil projekt Book to Screen, který propojuje knižní a filmový svět. Mezi osmi tituly ze střední a východní Evropy, jež se ve Varech představily producentům jako možné filmové či seriálové adaptace, nechyběly ani české knihy Zuzany Říhové a Patrika Bangy.

Filmové Vary

Sledovat další díly na iDNES.tv

Knihy představovali zástupci nakladatelství, u nichž jednotlivé tituly vychází, a to formou interaktivní talkshow moderované Niki Théron, manažerkou pro mezinárodní a filmové projekty Frankfurtského knižního veletrhu.

Producentům představila osm knih, jejichž filmová práva jsou aktuálně k dispozici. „Do prvního ročníku Book to Screen at KVIFF se přihlásilo více než 70 zájemců ze 14 zemí. Vybrat jen osm nebylo jednoduché, ale finální selekce skvěle odráží rozmanitost regionu geograficky, žánrově i tematicky, od ambiciózních historických románů a folk hororu po dětské příběhy a odvážné současné hlasy. Těšíme se, že představení těchto příběhů v Karlových Varech pomůže otevřít cestu novým partnerstvím napříč knižní a filmovou branží v celé střední a východní Evropě,“ uvedla Théron hned na úvod.

Book-to-Screen. Karlovarský festival chce posílit vztahy filmového a knižního světa

Právě na propojování obou světů klade zvláštní důraz. „V jednom sále se dnes sešli lidé z nakladatelského i filmového prostředí. Právě o tom celý náš projekt je: propojovat vás, spojovat oba obory a otevírat prostor pro novou spolupráci, zvlášť ve střední a východní Evropě,“ dodala.

Autobiografie i folk horor

Mezi osmi vybranými tituly nechyběly ani dva české. Výraznou pozornost vzbudila především kniha Skutečná cesta ven od Patrika Bangy, kterou ve Varech představila Michaela Dermauw z nakladatelství Host. Autobiograficky laděný příběh sleduje Bangovo dětství a dospívání na pražském Žižkově konce osmdesátých a divokých devadesátých let v prostředí romské komunity, ale také chudoby, rasismu, policejního násilí a sociálního vyloučení.

Odpovídá Patrik Banga

Proč je podle vás vaše kniha dobrá ke zfilmování?
Protože je unikátní v tom, že popisuje devadesátá léta úplně z jiného pohledu, než na jaký jsme zvyklí. Všichni si s nimi spojujeme revoluci, Havla, svobodu, nové možnosti, takovou tu euforii. Jenže já ukazuju i odvrácenou tvář devadesátek. Že pro nás, pro Romy, to nebylo tak veselé jako pro většinovou společnost. A myslím si, že právě to je důvod, proč ta kniha zaujala. V Česku podle mě nic podobného zatím nevyšlo.

Co pro vás znamená, že se kniha dostala do výběru Book to Screen?
Je to velký úspěch. Vybraných bylo jen osm knih a mezi nimi i ta moje, takže to beru jako další schůdek k tomu, aby uspěla nejen tady, ale i v zahraničí. Už teď má několik překladů a film by pro mě byl taková třešnička na dortu.

Chtěl byste mluvit do scénáře nebo do toho, jak by film měl vypadat?
Já mám tendenci mluvit úplně do všeho, takže ano. Třeba i po vizuální stránce, jaké budou obrazy a atmosféra. Ale vůbec nevím, jak to v tomhle funguje, s filmem zkušenost nemám, takže si to zatím neumím moc představit.

Jak byste si hotový film představoval? Jaká by měla být jeho atmosféra?
Určitě by v něm musely být devadesátky a hlavně starý Žižkov. To je pro ten příběh zásadní. Dneska už filmaři umí vyrobit i něco, co dávno neexistuje, a já bych si moc přál, aby se tam ten tehdejší Žižkov opravdu objevil. Naštěstí mám spoustu fotomateriálu a i v knize je hodně fotek, takže by bylo z čeho vycházet.

A kdybyste mohl vybírat herce nebo herečku, kdo by v tom filmu hrál?
Fakt si neumím představit, kdo by mě hrál. Já už jsem starý a šedivý. Ale mám syna, ten vypadá jako já. Tak možná on. (smích)

Dermauw Bangovu knihu popsala jako svědectví o dětství poznamenaném odmítáním a předsudky, ale zároveň jako mimořádně silný příběh cesty ven z předurčenosti. Banga v ní zachycuje, jak se z velmi těžkých podmínek postupně dostal k novinařině i hudbě, a jak dokázal využít příležitosti, které se mu naskytly. Právě spojení tvrdé osobní zkušenosti a pozdějšího vzestupu dělá podle vydavatele ze Skutečné cesty ven silný filmový materiál.

Druhým českým zástupcem je kniha spisovatelky Zuzany Říhové s názvem Cestou špendlíků nebo jehel. Ve Varech ji odprezentovala Gabriela Kiszová z nakladatelství Argo.

Sleduje manžele Bohumila a Bohumilu, kteří se se synem odstěhují z Prahy na venkov v naději, že tam najdou klidnější život a nový začátek. Jejich představa o úniku do přírody se ale rychle rozpadá: vesnice je uzavřená a nevlídná, dům stojí stranou od ostatních a místo slibovaného klidu přichází čím dál silnější pocit tísně. Zlom nastane ve chvíli, kdy manželům zmizí syn, a jejich pobyt se promění v zoufalé pátrání i střet s vesnickou komunitou, jejíž motivace zůstávají nejasné.

Vydavatel u Říhové vyzdvihuje hlavně kombinace psychologického thrilleru, rodinného dramatu a středoevropského folkloru. Nakladatel ji označuje za psychologicky komplexní thriller zakořeněný ve středoevropské lidové imaginaci, který může oslovit současný trh s náročnějším hororem i prestižní žánrovou tvorbou.

Odpovídá Gabriela Kiszová

Jak byste si představovala filmovou podobu knihy Zuzany Říhové?
Samozřejmě jsem si při čtení postupně vytvářela vlastní představu. A rozhodně byla temnější než samotná obálka. Ten text je napsaný tak sugestivně, že se tomu člověk vlastně nevyhne. Tím, jak precizně Zuzana všechno popisuje, si úplně živě představíte temný les, vlhký dům, hospodu se starým zařízením i otráveného, nerudného výčepního. A stejně tak i moment, kdy si pro ně vesničané přijdou s tím, že jim pomohou hledat syna, a postupně se ukazuje, co se vlastně děje. Je to opravdu velmi silně napsané.

Máte pocit, že by film mohl příběhu dodat ještě jinou, zajímavou rovinu?
Určitě. Když to někdo dobře uchopí, může z toho vzniknout opravdu výborný horor. A právě tím, že ta kniha má zároveň výraznou literární kvalitu, mohl by to být horor posunutý ještě někam dál. Možná až k uměleckému hororu.

Takže až, a pokud, bude kniha jednou na plátně, budeme se všichni bát?
Myslím, že ano. Já jsem se bála už při čtení. Zuzana je v těch popisech opravdu excelentní a zároveň to má silný literární rozměr, takže se tomu fyzickému pocitu strachu vlastně nevyhnete.

První ročník Book to Screen tak do Karlových Varů přinesl formát, který se nesoustředí jen na hotové filmy, ale i na jejich možné budoucí předobrazy. Místo klasické festivalové prezentace nabídl setkání literatury a audiovize v okamžiku, kdy jsou příběhy ještě na papíře, ale už hledají svou další podobu.