RECENZE: Byl slušný člověk. Když syn obhajuje otcovy válečné zločiny

Můj otec byl slušný člověk, tvrdí neustále Horst Wächter. Jak se to vezme. Nacistický pohlavár Otto von Wächter asi nekopal do zvířat a myl si ruce po použití toalety. Ale pod jeho velením vzniklo krakovské ghetto a později ve Lvově a okolí bylo zavražděno na sto tisíc lidí.

Obálka knihy Krysí stezka (2021) | foto: Prostor

Jeho příběh zpracoval britský odborník na mezinárodní právo Philippe Sands v knize Krysí stezka s podtitulem Láska, lži a zločiny nacistického uprchlíka. Název zvolil Sands podle přezdívky únikové cesty, kterou po válce používali prominentní nacisté, občas za pomoci církevních kruhů, k úprku před spravedlností.

Otto von Wächter ji využít nestačil: v červenci 1949 zemřel, poté co se tři roky skrýval v rakouských horách, v jedné římské nemocnici na těžké postižení jater. Byl otráven? Jeho syn Horst je o tom přesvědčen. Ale Krysí stezka není detektivka, nýbrž reálný příběh o pachatelích, obětech a neochotě smířit se s pravdou.

Na Horstovu stopu uvedl Sandse Niklas Frank, syn německého generálního guvernéra okupovaného Polska Hanse Franka, posléze popraveného v Norimberku, který se v knize Můj otec (česky vyšla v roce 2010) s tíživým dědictvím vypořádal. „Jsem proti trestu smrti, s výjimkou mého otce,“ řekl Sandsovi a upozornil ho, že na rozdíl od něj Horst otcovu vinu popírá.

Nicméně Sands, jehož příbuzní až na dědečka ve Lvově zahynuli, se v roce 2012 s Horstem poprvé sešel a vyvinul se mezi nimi zvláštní vztah. Po počáteční nedůvěře mu nakonec Horst zpřístupnil rozsáhlý archiv rodinných písemností, i když byl stále nespokojen s tím, že Brit nehodlá uznat, že „otec byl slušný člověk“.

Krysí stezka: Láska, lži a zločiny nacistického uprchlíka

Philippe Sands

preložil Martin Pokorný

Prostor, 2021, 576 stran

Hodnocení­: 80 %

Sands v téměř šestisetstránkové Krysí stezce, vydané nakladatelstvím Prostor v překladu Martina Pokorného, kombinuje řadu motivů. Od toho, co vedlo ctižádostivého právníka Otto von Wächtera, jeho ženu Charlotte a statisíce dalších mladých lidí k fascinaci nacismem, po složitou otázku, nakolik je etické, aby zpravodajské služby po válce využívaly spolupráce bývalých nacistů. A pokud jde o tu detektivní linii, je jasné, že pomstít se Wächterovi mohl chtít kdekdo – Poláci, Sověti, přeživší Židé.

Nicméně stěžejní je tu pořád problém zodpovědnosti za zločiny a Horstova oddanost mrtvému otci, kterého, jak přiznává, prakticky neznal – když Otto zemřel, bylo Horstovi deset let. Na rozdíl od tatínka má však jeho dcera Magdalena jasno. „Můj dědeček byl masový vrah,“ napsala.