RECENZE: Naši byli stejně krutí jako Němci a Rusáci, vzpomínají Králové Šumavy

Výbušným bodům národní historie vždycky prospěje nezaujatý pohled cizince. Osud převaděče Josefa Hasila propojil irský režisér Kris Kelly ve filmu Králové Šumavy s úděly Hasilových blízkých a žánr dokumentu s rotoskopickou animací.

Už kvůli autentické zpovědi Josefa Hasila zaznamenané ve Státech krátce před jeho smrtí v roce 2019 mají Králové Šumavy nádech unikátu, který podporuje také vnější podoba včetně střídání černobílého formátu s barevným, použití map či fotografií a prolínání reálných prvků s animovanými.

Hlavní je však otázka, na níž Kelly svůj pohled staví: byl Josef Hasil hrdina, nebo svými činy ublížil vlastní rodině, jež skončila ve vězení? Domácí historie se ve výkladech různí, počínaje propagandistickým, byť filmařsky působivým Králem Šumavy z roku 1959 a konče projektem Král Šumavy: Fantom temného kraje, jenž po první třídílné sérii slibuje ještě dvě řady.

Král Šumavy v animovaném filmu. Hasilův příběh nadchl irského režiséra

Nynější novinkou kin provází rodačka žijící v Kanadě, která má jasnou odpověď: „Jestli je Josef Hasil hrdina? Pro mě ano, zachránil mi život.“ Spolu s matkou a dvěma studenty ji převedl přes hranici o Vánocích roku 1950: „Mně bylo tehdy devatenáct, Hasil byl jen o pár let starší než já, hezký kluk,“ vzpomíná na dramatické okamžiky.

Převaděči jim řekli, že nesmí padat sníh, jenže právě začalo sněžit, pak vypukla přestřelka s pohraničníky, následoval běh přes Vltavu, jeden ze studentů se zhroutil, takže ho nesli celou noc. Přesto riziko podstoupili s vědomím, co by je čekalo, kdyby ve vlasti zůstali. „Mou kamarádku estébáci znásilnili a popálili,“ vypráví žena.

Hluboké hvozdy a zrádné bažiny dostávají ve filmu nádech až mystický, když se bosý kluk prohání důvěrně známým lesem, odkud náhle zazní střelba, nebo když už dospělý převaděč Hasil uniká pronásledovatelům díky stéblu, jímž dýchá pod vodou. V animaci se romantická krajina bezpečného dětství s jeleny a psem mění v akční bojiště.

Z nevšedně, msty možná až přehnaně stylizovaného vyprávění jasně vysvítá, že Kellyho zajímaly zejména osudy Hasilových blízkých. Jeho babička vychovala osm dětí; všechny skončily buď za hranicemi, nebo ve vězení. „Byl jiný,“ tvrdí jeho dívka, kterou k útěku přemlouval marně, pokaždé vyhýbavě tvrdila, že snad zítra.

A jeho syn se v silné scéně pokusí proniknout na sraz bývalých příslušníků pohraniční stráže, kteří ho vykážou, protože „Hasil byl lump“. Přitom film přináší důkazy, že na smrti jednoho z nich nenese vinu.

Králové Šumavy

65 %

Česko / Irsko, 2024, 70 min

Režie: Kris Kelly

Scénář: Kris Kelly

Kamera: Jaromír Kačer

Hudba: David Holmes

Originální název: Kings of Sumava

Kinobox: Přidat hodnocení

Sám Hasil vzpomíná, že „naši byli stejně krutí jako Němci a Rusáci“, prozrazuje svou zkušenost s pohraničníky, že „když je uvidím první, uniknu jim“ a svou motivaci shrnuje: „Samozřejmě je převedu, aby je nezavřeli, vždyť nic neudělali.“

Tady leží klíč ke Kellyho pojetí Králů Šumavy. Na jedné straně životní bilance titulního hrdiny stojí desítky vděčných uprchlíků, jimž pomohl na svobodu, na straně druhé jeho zabitý bratr a všichni Hasilovi příbuzní ve vězení; co převáží?

Dojemné finále tvoří cesta Čechokanaďanky za jejím dávným zachráncem, s nímž se setkává po dlouhých letech, ale ještě výmluvnější tečku zařídí dialog: „Ublížil Hasil své rodině? – On ne.“ Potěší, že k takové pointě dospěl i režisér z jiných světů a časů.