Uběhlo pár dnů a celonárodní pieta jako by se s úlevou odškrtla mezi úkoly typu „splněno, zapomeňte“. Přitom silvestrovská zábava působí daleko nepatřičněji než pořady, které vyklízely televizní prostor bezprostředně po tragédii.
Na okraj, proč třeba nevinnou rodinnou komedii S tebou mě baví svět nahradila před svátky pohádka Nejkrásnější hádanka, zůstává záhadou. Leda by dotyčný programový plánovač použil měřič délky i hlasitosti diváckého smíchu a na základě odborné analýzy získaných výsledků usoudil, že zimní hrátky otců s dětmi produkují daleko větší dávku nepatřičného veselí než kostýmní báchorka.
Ale proč se tedy neporoučela i silvestrovská legrace? Je v tom kus alibismu, pokrytectví a samozřejmě obchodních úvah. Pokud televize vzájemně v čase pouze prohodí dva více či méně příbuzné, navíc reprízové tituly jako filmy S tebou mě baví svět a Nejkrásnější hádanka, neriskuje víc než ojedinělé divácké zahudrání.
Ale zrušit tradiční svátost, silvestrovské pořady, které se dlouho a vzdor očividné spořivosti i nákladně připravovaly? To přece nejde, to by nám divák nikdy neodpustil. Tolik se těšil, až si k chlebíčku a sektu dopřeje pár anekdot. Navíc takový silvestrovský speciál se nedá vysílat jindy než právě a pouze 31. prosince (i když přinejmenším pro reprízovou politiku stanice TV Barrandov to dávno neplatí).
A co teprve peoplemetry, natěšené na světoborný souboj, ze kterého vzejde nejvtipnější stanice posledního večera roku: co by ohlásily v novoroční svodce silvestrovské sledovanosti?
Dá se předpokládat, že pozůstalí a přátelé obětí masakru se na estrády nedívali, ale podobný půst by přinejmenším neuškodil ani ostatním. O vánočních svátcích jsme u televize proseděli rekordní počet hodin, přestože většinu uváděných titulů umíme zpaměti. Nadto čekat cokoli překvapivého od televizních veselic může leda člověk, jehož nezdolný optimismus hraničí s vážnou lékařskou diagnózou.
Jenže jak takový bojkot zařídit? Stačila přece pokorná výzva, aby si Česko pokud možno odpustilo ohňostroje, a už se strhla vášnivá polemika, jako kdyby rachejtle z asijské tržnice zosobňovaly vrcholný symbol občanských svobod.
Což teprve by vypuklo, kdyby po ministrovi vnitra, který národ požádal o omezení zábavní pyrotechniky, přišel ministr kultury s nápadem, aby si lidé odepřeli silvestrovskou televizi! Třeba už jen kvůli těm psům, které sice před explozemi na venkovním prostranství uklidíme domů, ale tam je zase vystavujeme výbuchům povinného, mnohdy předtočeného smíchu.
Tak či onak to máme za sebou, pieta nepieta. Před obrazovkou se s uplynulým rokem loučilo nejvíce lidí jako vždy při půlnoční hymně – 1,8 milionu diváků. Lehce nad milion zájemců se dostaly ještě Silvestrovské Televizní noviny a speciál soutěže Na lovu z nabídky Novy, za ČT pak Všechnopárty a střihové pásmo Silvestr - pořád nás to baví.
Celkem s televizní kulisou strávilo večer 31. prosince něco přes tři a půl milionu lidí. Načež do Nového roku řada z nich vkročila internetovými debatami, jaká to zase byla bída. Možná právě proto se vlastně dívají: aby prokázali vlastní mučednictví.
