KOMENTÁŘ: Místo žmoulání dlaní se díváme, jak se jiní dívají, jak jiní hrají

  • 5
V rozporu s běžnými společenskými pravidly platí právě a pouze na karlovarském filmovém festivalu, jehož 54. ročník právě vstupuje do druhé poloviny, zcela protichůdné heslo: „Starší, uvolněte místo mladším.“

Návštěvník, který je zde pracovně, totiž docela rád, ba dokonce s dojetím sleduje náctileté nadšence přisáté zarudlýma očima k plátnu, jako by nebylo nic důležitějšího na světě. Tedy – pokochá se pohledem na ně nanejvýš pět minut a s vědomím, že stejný hit uvidí za půl hodiny na jiné projekci a bez tlačenice.

Nicméně dívat se na filmy je pořád lepší než dívat se na lidi, kteří se dívají na filmy. Nebo ne?

Obliba sledování hraní videoher, tedy takzvaný gaming nebo e-sport, vtrhla už i do Česka. Fanoušci vydrží sledovat profesionální hráče i několik hodin den co den. Vyplývá to z dat, která na českém trhu shromáždila mediální společnost Axocom.

Zatímco průměrná denní doba sledovanosti televize podle loňského průzkumu Nielsen Admosphere činí tři hodiny a 45 minut, fanoušci gamingu se vydrží na YouTube nebo na specializovaných platformách typu Twitch dívat v průměru více než dvě hodiny denně.

Počet stoupenců téhle novodobé zábavy se v tuzemsku blíží půl milionu lidí, přičemž pětasedmdesát procent z nich je ve věku mezi 16 až 34 lety, z více než čtyř pětin převažují muži a různé turnaje či profesionální hráče sledují převážně na mobilu, třetina pak na počítači.

Statistika ještě ví, že Češi ročně utratí za hry více než 3,5 miliardy korun a že díky reklamě, která je součástí všech přenosů, se z e-sportu stává výnosný byznys. Ale výzkumy už neřeší, co je vlastně tak lákavého na vysedávání u monitoru počítače, na kterém je člověk sedící u jiného počítače a soupeřící ve hře s dalšími lidmi u dalších počítačů.

Zjednodušeně řečeno, ctitel sportu si buďto jde sám zakopat, nebo se na fotbal podívá. Ale že by místo borců na trávníku sledoval lidi v ochozech fotbalové tribuny, kteří upírají zrak na hřiště?

Proti e-sportu mají filmy pořád ještě starosvětsky jednoduchý návod k použití: prostě se na ně díváme. Podle výzkumu agentury Nielsen Admosphere je čtyři pětiny českých internetových uživatelů v současnosti sledují alespoň jednou týdně, ať už v kině, doma, či s přáteli. Vybírají si je podle žánru, přičemž absolutně vedou komedie, a to bez rozdílu pohlaví. Muži pak na druhém místě vyžadují akční tituly, dále krimi, sci-fi a historické filmy, zatímco u žen stojí na druhé příčce romantické příběhy, na třetí rovněž krimi a na čtvrté pohádky.

Nikde však není ani zmínky o tom, kolik lidí jde do kina, aby v anonymním šeru pokukovalo po svých spoludivácích, nebo jestli svého partnera při sledování filmu v televizi kradmo pozoruje více venkovských mužů do 45 let než městských vysokoškolaček v penzijním věku.

Ne že by se kinematografie vyhýbala počítačovému věku, naopak i na karlovarském festivalu se online rezervace vstupenek těší obrovskému zájmu, letošní kvóta předprodeje byla vyčerpána do pětadvaceti minut. Ale nakonec stejně musí úspěšný lovec vstupenky svou tělesnou schránku dopravit fyzicky na místo dění, sdílet vůně, pachy, zvuky, dotyky, výkřiky, smích, pláč a třeba i žmoulat upocenou dlaň milované osoby po svém boku.

Chválabohu za to. Třebaže existenciální souboj experimentálních mátoh na festivalovém plátně může být nakonec otravnější než závodnická bitva mistrovských pařičů.