Tak třeba dokument Meky, jenž v rámci akce Tady Vary coby jediný nový domácí snímek odstartoval, byl z její kolekce nejúspěšnější, za první víkend však našel jen čtyři a půl tisíce zájemců. Přitom to stačilo na páté místo žebříčku, který nadále vede komedie 3Bobule, jež zase hranici sto tisíc diváků prolomila až po třetím víkendu.
Ani malé marketinkové injekce jako lahvička vína ke vstupence na 3Bobule v povinně „rouškových“ kinech metropole nebo „tvrdší“, necenzurovaná verze svědectví o sexuálních lovcích dětí na internetu V síti 18+, na jejíž detaily se nechalo zlákat deset tisíc lidí, zkrátka nemohou zařídit skutečný průlom. O něj se může postarat pouze film – událost, a takový chybí.
Na jedné straně může potěšit zjištění, že se přece jenom nechodí do kina hlavně za popcornem, protože ani s opětovným povolením jeho konzumace se u pokladen nevyrojily fronty, ale na druhé straně se dá říci, že zažíváme svého druhu „malý totáč“.
Pouze místo tehdy povinných, ideologicky prověřených výtvorů ze spřátelených zemí od Bulharska po Vietnam tvoří dnešní vycpávku programu dokumenty. Mnohdy bohulibé, ovšem víceméně televizní – a kdo se pohrne do kina na záznam divadla či koncertu, když si za nouzového stavu přivykl sledovat v pohodlí domova i monstrózní bitevní pole komiksových Avengers?
Ano, soumrak kin se předvídal už mnohokrát, sdílená podívaná přesto ustála nástup televize i internetu, a když se zdálo, že vedle sebe mohou žít jednosáloví Davidové a multiplexoví Goliáši, začal boj o přežití od nuly. A nejen proto, že s pandemickým boomem placených online videoték se svezla i pirátská úložiště.
Je to začarovaný kruh. Aby se kina zaplnila, potřebují šlágr, kult, masovku, prostě typ hollywoodské podívané, jaký se donedávna přezíravě odsuzoval či zaháněl alternativou. Teď by se sakramentsky hodil, jenomže není.
Samy Spojené státy plánují znovuotevření kinosítě až koncem července, a kdo ví, jestli termín vydrží. Při pohledu na tamní rekordní přírůstky pacientů s covidem-19 a na Donalda Trumpa v dosud odmítané roušce lze sotva vbrzku očekávat premiérové červené koberce.
Navíc ani Amerika nemá dotočeno, čili do světa zatím posílá spíše povadlé přebytky či menšinové historky. Pro představu, aktuálně nejúspěšnější film na severoamerickém trhu vydělal za týden ani ne půl milionu dolarů. Místo tisíců sálů fungují desítky, většina novinek až do konce prázdnin oznamuje své nasazení coby omezené a množí se hvězdné projekty jako válečný Greyhound s Tomem Hanksem, které vstupují rovnou na streamovací platformy.
Přitom internetová výpomoc může být dvousečná. Partneři odloženého karlovarského festivalu třeba oznámili, že mimořádně rozšíří své videotéky o desítky českých i zahraničních snímků, které v karlovarských kinosálech měly v uplynulých letech největší odezvu. Což znamená hezké gesto, ale také o důvod víc, aby se divák nemusel zvednout z pohovky.
Paradoxně tak ještě jednou v dějinách připadne nevděčná úloha spasitele Václavu Havlovi, respektive filmu Havel, který vstoupí na velké plátno příští týden. Může totiž vyvolat polemiku o míře (ne)úcty k legendě – a marná sláva, kdo si v ní hodlá zakřičet, bude muset jít do kina.
