Učinil tak ovšem poněkud vyhýbavými slovy, že Willis s dotyčnou společností „neměl žádné partnerství ani dohodu“, přičemž také sama firma informaci označila za „nepřesnou“, jelikož prý práva k vlastní podobě jsou nezadatelná, tudíž patří „standardně panu Willisovi“.
Nicméně skutečností zůstává, že Willis už dané společnosti, která používá moderní technologie k vytváření digitálních dvojníků, v minulosti svou tvář jednorázově prodal, a to konkrétně pro reklamu stylizovanou jako kratičká akční komedie, kterou si objednal ruský mobilní operátor Megafon.
Firma tehdy prohlásila, že jí herec „poskytl souhlas a spoustu materiálů k vytvoření svého digitálního dvojčete“, a dokonce sám Bruce Willis tenkrát ocenil „preciznost, s níž moje postava vznikla, i skvělou příležitost vrátit se zpátky v čase“.
Běžným způsobem už sedmašedesátiletý představitel neprůstřelných hrdinů svůj další návrat před kameru nezvládne, letos na jaře totiž veřejně oznámil konec své kariéry kvůli afázii, nemoci vyznačující se poruchou řeči.
Bylo by tedy v podstatě logické, kdyby si k nedobrovolnému důchodu přivydělával půjčováním vlastní podoby – technologie zvaná deepfake umožní, aby hercova tvář překryla obličej jiné osoby, která k ní dodá vlastní tělo – a ještě se tím bavil nebo nostalgicky dojímal. Zvláště kdyby jako ve zmiňované reklamě náhradník převzal Willisův pamětihodný výraz z ikonických filmů v čele se Smrtonosnou pastí.
Samozřejmě teoretická možnost, že by se snad Bruce Willis digitálně rozmnožoval ve velkém a donekonečna, vyvolává spoustu oprávněných pochybností. Včetně bizarní představy, kterak celé nové generace herců přijdou o práci, respektive budou sloužit jenom jako anonymní pohyblivé věšáky tváří svých dřívějších legendárních předchůdců.
Ale na druhou stranu, i kdyby se Bruce Willis opravdu stal první hollywoodskou veličinou, která takovou smlouvu uzavře, nejde zas o vyložený průlom. Hvězdné „konzervy“ přece už dávno existují.
Počínaje hologramy zesnulých interpretů používanými na koncertních pódiích a konče případem jednadevadesátiletého herce Jamese Earla Jonese, který dal Lucasfilmu a společnosti Respeecher právo používat nahrávky vlastního hlasu v roli proslulého padoucha Dartha Vadera v budoucích filmech nebo seriálech z rodiny Star Wars. Poprvé tak Jones pomocí umělé inteligence promluvil již v letošním seriálu Obi-Wan Kenobi na Disney+.
Pochopitelně diváci by si vychutnali pravého, třebas i nedokonalého Willise raději než jeho počítačem sebedokonaleji vycizelovaný recyklát. Jenže jakkoli si filmového hrdinu podvědomě přivlastnili, měli by si zopakovat, že hercova známá tvář je stále pouze a právě jeho. Podobně jako srdce, mozek nebo ledviny.
A jestliže dnes lidé darují či odkazují své tělesné orgány, neexistuje důvod, proč by si každý člověk nemohl rozhodovat, co podnikne s vlastním obličejem. Koneckonců v showbyznysu, jakkoli to může znít cynicky, odjakživa rozhoduje poptávka.
Tudíž těch opravdu žádaných a vysoce ceněných tváří nebude tolik, abychom se museli strachovat o soukromou fyzickou existenci kvůli paralelnímu světu digitálních dvojníků. Leda ve sci-fi, jakou už Bruce Willis osobně bohužel nenatočí.