Koho ta žena ještě zajímá? Toť otázka

Politická karta se obrátila, a osud herečky s ní. Za předchozího režimu ztělesňovala Jiřina Švorcová pro většinu lidí vše, co tiše nesnášeli, čemu se posmívali, čeho se báli. Dnes o ní i její kolegové mluví smířlivě. Nechte ji žít, říkají, vždyť je to stará osamělá paní, jejíž celoživotní sen se zhroutil.

Ale herečka, která se ve čtvrtek vrací na obrazovku v hlavní roli seriálu Žena za pultem, si nestěžuje. „Sice jsem nepočítala s tím, že tak brzy odejdu ze scény, ale mohlo to dopadnout hůř. Nesu pouze důsledky své volby, života, jaký jsem žila, a víry v sociálně spravedlivou společnost, kterou stále zastávám,“ řekla někdejší členka ÚV KSČ a předsedkyně Svazu českých dramatických umělců před několika lety, když se Žena za pultem vynořila zpět na svět poprvé, v rámci pražské přehlídce Febiofest. Nepopřela tehdy, že by se na jeviště či před kameru ráda vrátila, zatím však žije - s výjimkou stranických akcí, kde zpravidla recituje revoluční poezii - spíš v ústraní. Letos jí bylo šestasedmdesát.

Komunistka, funkcionářka, prý oblíbenkyně Leonida Brežněva; ale jaká byla vlastně herečka - dobrá, špatná, průměrná? Slovníková hesla z minulých dob hýří tituly, jež už nic neznamenají a o míře talentu nic neřeknou: nositelka vyznamenání Za zásluhy o výstavu, Řádu práce a Řádu Vítězného února, státní ceny Klementa Gottwalda, zasloužilá a národní umělkyně. Nejmladší ze čtyř dětí stavozemědělce a hostinské studovala nejprve učitelský ústav, stejně jako její starší bratr, herec Václav Švorc, představitel Lenina, Gottwalda a řady hrdinných důstojníků Bezpečnosti, však tíhla k divadlu. Už za studií na DAMU statovala na vinohradské scéně, tehdy Ústředním divadle Československé armády, kde poté zakotvila. A jak se psávalo, „již její první role byla výrazem jejího lidského, politického i uměleckého programu: Uljana Gromovová v Mladé gardě. Stala se prototypem pokrokových žen v sovětských i našich současných hrách.“ Méně se ví, že na jevišti byla i Markýtkou v Našich furiantech či Fankou v Loupežníkovi a že v rozhlase vedle role uvědomělé komunistky Mileny Vondrové z dobového seriálu Jak se máte, Vondrovi? účinkovala v Lysistratě.

Ve službách umění, jak si je přála jejich rodná strana

Jaroslav Moučka - komunista Pláteník z Okresu na severu. Psalo se, že vytváří „prosté, moudré dělné lidi, od nichž je jen krok k jeho rolím stranických funkcionářů“. Vedle jeho rozšafných kádrů či mužů v uniformě se vyjímal čert Trepifajksl.

Zdeněk Buchvaldek - Bavor z Muže na radnici. Funkcionář v „civilu“ i v rolích, počínaje agitkou Zítra se bude tančit všude. Řídil divadlo v Mostě a Realistické v Praze, takže filmů mnoho nestihl, kromě básníka S. K. Neumanna ve filmu Dvacátý devátý.

Josef Větrovec - Rudý primátor. Kromě této televizní role hrál v seriálech 30 případů majora Zemana či Chalupáři. Dělnických ředitelů vytvořil nespočet. Funkcionář strany,  ředitel Divadla E. F. Buriana, předčítal Brežněvovu knihu Celina.

V televizi začínala již za pokusného živého vysílání, ovšem až prodavačka Anna z Ženy za pultem jí v roce 1977 vynesla dobové ceny Zlatý krokodýl, Zlatý květ a titul nejpopulárnějí herečky roku v Československu i v socialistických zemích. A filmy? V Sequensově Cestě ke štěstí byla traktoristkou, Jiří Krejčík ji ve snímku Nad námi svítá uvedl mezi horníky, dvakrát čelila „diverzantům“ - v Králi Šumavy a ve Smyku. Ve filmu Otakara Vávry Horoucí srdce vytvořila Boženu Němcovou, režisér však ve svých pamětech píše, že sice splňovala představu emancipované hrdinky, ovšem bez ženské citovosti a vášně. Je to jedna z nejpřesnějších charakteristik herectví Švorcové, která pak za normalizace Vávru údajně uchránila před vyšším trestem, který mu prý hrozil na FAMU kvůli spornému studentskému filmu.

Filmografie Jiřiny Švorcové je paradoxně řídká. Barrandov jako by se jejího vlivu bál méně než televize, za celá 70. a 80. léta se ve filmu dočkala jen hrstky okrajových rolí. „Přitom herecká práce měla u mne vždy přednost před funkcí; režiséři snad váhali právě proto, aby se nezdálo, že si chtějí šplhnout,“ tvrdila zpětně. Věřila, že má ještě pár roků času, ale nastal opak; doba hrdinek socialistické práce skončila.

Přesto v 90. letech přiznala, že kvůli svým postojům nezažívá diskriminaci. Zajde prý do divadla na veřejné generálky pro důchodce; vaří, uklízí, schází se s přítelkyněmi. S prominenty, k nimž prý měla „uctivý, ne blízký“ vztah, se nestýká, uráží ji přezdívka „Lída Baarová komunistů“. Lituje hereckých přátelství rozbitých kvůli „rolím a politice“, jež ji v 50. letech vázala k Jiřině Jiráskové a Vlastě Chramostové: „Každá jsme zvolila svou cestu, přesto mezi námi zůstaly křehké vazby a nedořečené věci.“

Ženu za pultem hájila Švorcová i po letech slovy, že „všichni máme rádi pohádky, příběhy s dobrým koncem“. Občas, když slyší dávnou fámu, třeba že se vdala za Gustáva Husáka, rozhodne se, že napíše paměti. Ale pak si prý řekne: Koho to ještě zajímá?

Budou se dívat na Ženu za pultem?

Fero Fenič, producent: Já to nikdy neviděl. Možná se konečně podívám aspoň na úvodní díl, abych zjistil, čeho se Jiřina Švorcová „dopustila“.

Ivan Trojan, herec: To je přece blbost, dívat se nebudu. Těm více než osmnácti procentům voličů komunistů to asi sedne.

Otakar Vávra, režisér: Nebudu. Je to reklama na diktaturu bez uměleckých hodnot. Kdyby to umělecké hodnoty mělo, dalo by se o znovuuvedení diskutovat.

Alena Müllerová, dramaturgyně ČT: Nebudu se dívat, viděla jsem to na základní škole. Z návratů takových seriálů nejsem nadšená, ani na Primě. Na nostalgii jsou lepší dokumenty.

Oleg Reif, režisér a herec: Nebudu. Ani jedním okem!

Jiří Balvín, ředitel ČT: Na jeden díl se kouknu, abych si připomněl, v jaké době jsme žili.

Jan Svěrák, režisér: Ne. Já se na televizi vůbec nedívám.

Pavel Zedníček, herec: Nedíval jsem se tenkrát, nebudu se dívat dnes. I když teď si vybavuji, že v tom byla nějaká legrační milostná scéna. Vlastně celé by to dneska mohla být legrace.

Jiřina Švorcová (vlevo) a předseda KSČM Miroslav Grebeníček na pražské Letenské pláni při oslavách Svátku práce, 1. 5. 2000

Herečka Jiřina Švorcová recitovala na setkání komunistů na Letné revoluční básně. (1. května 2001)

Předvolební mítink KSČM na Václavském náměstí.

Předvolební mítink KSČM na Václavském náměstí.

Televize Prima ještě neodvysílala ani první díl seriálu Žena za pultem a už se strhla velká celonárodní debata. Strávíme a pochopíme správně všechny ty peripetie "vzorného života" prodavačky Anny Holubové?