Obecně se ví, že věčný buřič a experimentátor, kterému se přezdívalo zlobivé dítě české nové vlny, nemohl za normalizace točit, takže se vydal na Západ: od Paříže přes Mnichov do Států.
Jan Bernard však přidává jednak raritní podrobnosti, jednak unikátní doklady z Němcova soukromého archivu, které autorům knihy poskytla z režisérovy pozůstalosti jeho žena Iva Ruszeláková s dcerou Arletou.
Třeba k francouzskému prologu se váže fakt, že StB sebrala Němcovi před odletem jeho adresář, takže těžko sháněl kontakty, či že s ním odmítl spolupracovat Jiří Kolář. Pro západoněmeckou ZDF zase natočil Českou spojku, kterou před vysíláním předznamenalo varování hlasatelky: film, kde Němec hraje vlastní mrtvolu, totiž obsahuje drastické záběry včetně pitvy mozku. „Vzpomínají tu na tebe dodneška, i když někteří s hrůzou,“ psal mu odtud po čase kolega Pavel Juráček.
A v Los Angeles si nejprve vydělával jako pianista u zmrzlináře, pak fotil prezentace pro místní obchodníky a nakonec natáčel svatební obřady na video; živnost mu prý zkazilo, když na svatbě jistého hollywoodského herce si s ním v opilosti vyměnil sako.
Druhý díl knihy o Janu Němcovi
Postupně učil na univerzitách a točil třeba dokumenty o Czesławu Miłoszovi či o Mnichovu, neméně zajímavé jsou však Němcovy projekty neuskutečněné, jejichž podobu Bernard parafrázuje, sestavuje z úlomků a komentuje. Počínaje hercem Dustinem Hoffmanem, jenž si sám od Němce vyžádal scénář Slepý ladič pian, a konče plánovaným velkým muzikálem o Martě Kubišové, pro který její bývalý muž navrhoval jako autora hudby Jana Hammera.
Leccos z Němcových zážitků postihl již jeho barvitý filmový životopis Vlk z Královských Vinohrad, jehož loňské premiéry na karlovarském festivalu se již nedožil, včetně scénky, kdy na podzim roku 1989 žádal o povolení výjezdu z USA zpět do vlasti za účelem „účasti na pohřbu komunismu“.
Ale publikace jde nad rámec snímku například v kapitole věnované režisérově působení na FAMU, kde cituje i jeho pověstné desatero pro studenty vyvěšené na nástěnce. Začíná přikázáním „Já jsem Bůh války a hrozivý Bůh boje a budu vás vždy vésti zepředu, nikoli zezadu“ a končí větou „Žádná pravidla nejsou dána, musíte zvítězit za každou cenu.“ Jinde zas úsloví „kdo neumí, učí“ navrhl obměnit: „Kdo neumí, ať nezaclání. Kdo umí, ať učí, dělá a nechá se poučit.“
Mozaiku jedné výjimečné osobnosti dokreslují archivní materiály, kam patří Němcovy seznamy povinné četby k přijímacím zkouškám na režii, strojopisné ukázky z jeho scénářů, posudky studentských prací či rukopisné poznámky na lístečcích s námětem pro Stevena Spielberga nazvaným Odvšivit kočku.
