S loňskými výsledky českých premiér je třeba zacházet opatrně. Dají se totiž jen těžko srovnávat mezi sebou navzájem, jelikož některý titul vstoupil do šťastnější skuliny mezi covidovými vlnami než jiný, natožpak s diváckým zájmem před nástupem pandemie.
Přesto se ve statistice rýsuje několik obecných jevů. Zaprvé, českých titulů bylo znovu až příliš, více než dní v roce. Zadruhé, výraznou část z nich tvořily obnovené premiéry coby způsob, jak vcelku levně a bezpečně uhrát alespoň nějaké tržby. Zatřetí, žánr romantických komedií opět posiloval.
Do jisté míry se k němu hlásí i absolutní vítěz, film Prvok, Šampón, Tečka a Karel, který s více než šesti sty tisíci diváků porazil jak tuzemské, tak zahraniční konkurenty. Nutno ovšem dodat, že stihl skoro jedenáct tisíc projekcí, o pětinu více než jeho nejsilnější soupeři.
V domácím žebříčku novinek za ním následují životopis Zátopek, dokument o zpěváku Gottovi Karel, rodinné příběhy Matky a Gump - Pes, který naučil lidi žít, romantické komedie Přání Ježíškovi a Deníček moderního fotra a animovaná pohádka Myši patří do nebe, jíž se uzavírá pole všech novinek roku 2021, které se dostaly nad sto tisíc diváků. Přitom za hranici úspěšnosti se dřív považovalo až tři sta tisíc návštěvníků.
Romantické komedie bodují i na dalších příčkách - Zbožňovaný, Bábovky, Kurz manželské touhy, Šťastný nový rok 2, Jedině Tereza. Žánrovou výjimku tvoří hororová parodie Shoky & Morthy: Poslední velká akce, současně poslední položka nad třicet tisíc diváků.
Za zmínku stojí tituly Princezna ztracená v čase, Šarlatán či 3Bobule, které sice startovaly již v roce 2020, ale loni své skóre ještě navýšily; dokonce Ženy v běhu, jež v roce 2019 kralovaly s půldruhým milionem diváků, si nově připsaly 11 tisíc lidí.
Počínaje Ženskou pomstou se pak otevírá široké pole novinek s návštěvností nižší než deset tisíc a vyšší než tisíc diváků, kde se potkala velmi různorodá společnost. Třeba dokumenty Jan Werich: Když už člověk jednou je…, Jednotka intenzivního života a Nebe, animovaný film Moje slunce Mad nominovaný na Zlatý glóbus, dramata Minuta věčnosti, Marťanské lodě či Zrcadla ve tmě i jeden z nejlepších debutů roku Okupace, soupeřící počtem nominací o České lvy se Zátopkem. Těsně se tam vešlo i pár návratů - Samotáři, Kouř, Ať žijí duchové.
Naopak ani na tisíc diváků nedosáhly obnovené premiéry děl Tři oříšky pro Popelku či Světáci, ale také hraná novinka Lidi krve. Pod stovkou zájemců zůstaly nové dokumenty FREM a Budiž voda či stylizovaný životopis Můj život s Bohuslavem Martinů, uvedený však vzápětí také na obrazovce.
A na samém konci přehledu se krčí deset titulů, které si připsaly jediné představení a čistou nulu v počtu diváků; převážně jde o pamětnická díla z Národního filmového archivu. Sečteno a podtrženo, na české snímky loni přišly necelé tři miliony diváků, kteří na vstupném zaplatili čtyři sta milionů korun.
Přehled Unie filmových distributorů však obsahuje i radostnější kolonku s hodnotami dosaženými od data premiéry, kterou účast starších hitů alespoň opticky vylepšila: tady se mluví o třiceti milionech diváků a tržbách tři miliardy korun.
Nemusí pršet, jen když kape; v éře, kdy se atraktivní novinky odkládají, se hodí i drobné z reprízy. A tři miliony diváků na českých titulech je pořád takřka polovina ze všech, kdo se loni do kina vůbec vypravili.
