Stovku má člověk jednou za život. Tak se jmenuje hodinový dokument věnovaný nestoru českých filmařů Otakaru Vávrovi. Právě se točí, ČT jej uvede 28. února 2011, v den režisérových stých narozenin, spolu s jeho nestárnoucím dílem Romance pro křídlovku.
Právě hrubínovský příběh o lásce a smrti z roku 1966 tvoří středobod nového dokumentu. "Museli jsme jednat hodně rychle," líčí režisérka Alena Činčerová vznik prvních záběrů ve Stříbrné Skalici, kde se Romance natáčela. V tamním letním kině se nyní na její projekci sešli hlavní aktéři - vedle Vávry, za nímž přijel i jeden z jeho nejoddanějších žáků Jiří Menzel, dorazili kameraman Andrej Barla i trio herců Jaromír Hanzlík, Zuzana Cigánová a Miriam Kantorková.
Žádný mramorový pomník
"Cigánovou jsme nemohli sehnat, až cestou do Skalice mi povídá kameraman Barla - Zkuste odbočit dřív, mohla by být kousek odtud v Popovicích. A byla tam," líčí Činčerová, jak se sepjatýma rukama prosila Cigánovou, že na akci nesmí chybět. "Byla moc milá, jen se zeptala, jestli s sebou může vzít rodinu," popisuje setkání s někdejší představitelkou Hanzlíkovy filmové lásky - něžné Terky.
Dokument zachytil scénu, kdy si Vávra kupuje na Romanci lístek do kina a v pokladně ho ujišťují - Vy jej přece nepotřebujete! Usedl rovněž mezi diváky, jenže byla taková zima, že režiséra raději poslali do auta a v jeho proslulém klobouku "hrála" na kameru Vávrova životní partnerka Jitka Němcová. Nikomu jinému by jej nepůjčil.
Právě Němcová oslovila Činčerovou a navrhla přibrat ještě Adélu Sirotkovou coby zástupkyni nejmladší režisérské generace, jednu z Vávrových posledních studentek na FAMU. Tři "sudičky" hledají systém, jak si práci rozdělí.
"Já dodám drobnosti ze soukromí, takové domácí srandičky, které průběžně zaznamenávám. Měly by film odlehčit, nechceme mramorový pomník," vysvětluje Němcová. Například doloží na Vávrově snídani, jak se dožít stovky - všechno prý "solí jako blázen".
Ještě Jana Masaryka
Činčerová se Sirotkovou probírají desítky lidí, jichž se budou ptát, jak jim Vávra změnil život, ale také, co mu zazlívají. A všechny společně shánějí peníze nad rámec televizního rozpočtu na bláznivé nápady, kterými by snímek od běžných medailonů odlišily. Patří k nim třeba busta od sochaře Jana Hendrycha, návrat Vávry za volant nebo scéna, kdy mu nabídnou životní pojistku.
Samozřejmě nebudou chybět ukázky z Vávrových děl - jen jeho poslední film Moje Praha z roku 2002, jenž by vytvořil paralelu s raným snímkem z roku 1934 Žijeme v Praze, odmítl podle Činčerové pražský magistrát zapůjčit.
Nicméně dokument staví hlavně na "drobné rekonstrukci" Romance. "Jak jsme dojeli, Barla vyrazil z auta, neomylně našel cestičku k řece i místo, kde točili. Jenmu neseděly chaty kolem, šel se ptát majitelů. A opravdu vyrostly až rok poté," líčí Činčerová. Herci vyprávěli, že tehdy bylo málo vody, celé léto čekali, až řeka stoupne, a nakonec slavné koupání točili až v říjnu v ledovém toku. Kantorková v roli nahé Tonky to odstonala, Hanzlíka prý tolik nelitovali -měl trenky.
Jak vlastně žije stvořitel Romance pro křídlovku? "Tono Stano ho chce fotografovat, aby zachytil Vávrův zvláštní vnitřní klid. Sedí se zvířaty na klíně, usmívá se, nikdo neví, co se mu honí hlavou," říká Němcová. Sám Vávra plánuje, že se dožije 104 let a že chce ještě natočit vysněného Jana Masaryka.
