Když prší, přijde vrah...

Řemeslně slušný americký thriller Identita si zjevně vypůjčil základní situaci od slavné předlohy Agathy Christie Deset malých černoušků. A kdyby se jí věrně držel až do konce, udělal by líp.
Podívejte se na ukázku z filmu.

Místo toho se z vražedného dějiště co chvíli utíká do vzdálené kanceláře, kde odborníci už zase bádají o pomatené duši dalšího ubožáka, který za sebou nechává stohy mrtvol jen proto, že měl těžké dětství.

Když už byl v ráži, mohl pocuchat scenáristu. Za trest, aby si pamatoval, že tohle se nedělá. Totiž spustit pořádnou bouřku, která náhodné skupině lidí uvízlých na silnici odřízne jakékoli spojení se světem, promáčené je vehnat do zapadlého motelu, jenž připomíná zaprášené hnízdo z Hitchcockova slavného hororu Psycho včetně slizkého vedoucího, do rozvášněných provazců deště narafičit první varovné krůpěje krve, zatím jen z autohavárie - a z takhle klasicky rozehrané partie pak zbaběle uhýbat. Jednak k tuctové vybíjené stádečka, jednak ke kuchyňské psychologii.

Tradiční modelové schéma se dá zprvu vychutnávat s požitkem. Je šikovně natočené, od nehody opakované z několika pohledů k něžným detailům, třeba ke knížce Bytí a nicota ležící v autě. Živly se vskutku činí, takže vystrašený divák hrdinům přeje, aby už byli alespoň pod střechou, nervy praskají, takže se málokdo podiví, proč se v celé té partě najde jediný majitel mobilu, a ještě samozřejmě vybitého.

Servisní článek k filmu najdete ZDE.

Dokonce se zde pracuje s černým humorem. Při amatérském šití rány obyčejnou nití pohladí větička „škoda, že nemám béžovou“, pobaví hysterická herečka, která při hledání signálu pobíhá s mobilem v ruce lijákem pod igelitovou plachtou tak dlouho, až se zákonitě ocitne v pračce - a to po kouskách.

Identita USA, 2002
režie	James Mangold
scénář	Michael Cooney
kamera	Phedon Papamichael
hrají	John Cusack Ray Liotta Amanda Peet Rebecca DeMornay John Hawkes
hudba	Alan Silvestri
původní název	Identity
délka	90 minut
žánr	Thriller
Identita - premiéry
kina	19. června 2003

Pohříchu je zde zaděláno na příliš mnoho záhad, protože na rozdíl od všedně působících človíčků z dílny Agathy Christie tu každý z hrdinů vypadá jemně řečeno podivínsky, ne-li přímo jako cvok. Tudíž ve chvíli, kdy počnou kapat jako mouchy, je člověku vcelku jedno, kdo přežije, spíše si jen tipuje a dělá čárky za každou další oběť. Obstát by měl pochopitelně vrchní sympaťák, alias John Cusack, herecky jako vždy střídmý, spolehlivý, zrale přitažlivý.

Ale živůtky ostatních, kteří nepoučitelně courají po jednom, místo aby se drželi v bezpečném houfu, a pak se nestačí divit, ty ať si vrah klidně odpočítá - podle klíčů s číslem jejich pokoje či podle ještě rafinovanějšího klíče k výběru celé té „náhodné“ skupiny, což zůstává dlouho vcelku napínavou záhadou.

Sotva však přijde jedno rozumné odhalení, vnutí se další a další, vymýšlené už pouze z požadavku, že detektivka musí mít nečekaný dvojí zvrat. Bohužel to už dávno není detektivka, neboť film v závěru uteče od jednoduché elegance Agathy Christie k mysteriu nesmyslu.

Fotografie z filmu Identita.

Fotografie z filmu Identita.

Fotografie z filmu Identita.

Fotografie z filmu Identita.

Fotografie z filmu Identita.