Kdo poznal komedii, ať zvedne ruku

7. prosince 2002

Věří-li filmař, že natočil komedii, může žít v bludu jako politik přesvědčený, že koná veřejné dobro. Politik zjistí pravdu ve volbách, režisér by měl nechat hlasovat diváky. U obou nových premiér - prý komedii - by se hodilo po projekci požádat publikum: Kdo poznal, že se má smát, ať zvedne ruku.

Jean-Marc Barr je šarmantní Francouz, výtečný herec, pokud ho režijně vedou jiní, ale sám coby filmař má asi větší sny než schopnosti. Autorsky a režijně se rozmáchl hned k trilogii o podobách svobody. Volnost lásky hájil v etnické romanci Milenci, volnost sexu předváděl ve snímku To je mé tělo nahotou v kukuřičném poli. To vše se tvářilo jako drama. Ale teď v Blažených bytostech dospěl k volnosti mysli a hlásání myšlenek opředl komickými prvky. Což je tvůrčí sebevražda. Nic nemůže působit trapněji než spojení klauniády s vážnými frázemi „ukázals mi cestu, musím nakojit svou duši“.

Navíc ona cesta k poznání a vyrovnání vede dálnicemi módního duchovního turismu, z velkoměsta zahlceného reklamou a mlýnicí peněz ke svatyním a klášterům Indie. Také poutníci, kteří ji podstoupí, už tu byli stokrát. Barr coby uštvaný americký obchodník s plnou prkenicí, leč vnitřní prázdnotou, najde svůj vzor, průvodce, psychoanalytika i spasitele v mladičkém uprchlíkovi z blázince v podání Romaina Durise, což je jakýsi kříženec Beana, Rain Mana, Forresta Gumpa a pro nás i hrdiny Návratu idiota.

Na rozdíl od nich Durisův hrdina nemá co předvést, i kdyby to herec náhodou uměl, a Barr po jeho boku jen oddaně postává. Zásadně míněná výzva civilizaci se tak bezděčně mění v pravý opak - pocit, že v tomhle filmu nikdo není normální a že protilék může podat jen Hollywood.

Jenže léčba snímkem Sexy párty znamená přesun z deště pod okap. Kdo tušil, že při dalších a dalších odvarech teenagerovských legrací budeme tesklivě volat po první z nich: Zlaté Prci, prci, prcičky! Nejde o řídký příběh, kdy věčný student proslulý pořádáním mejdanů musí svůj sladce zahálčivý život kolejního krále změnit, když přijde o tatínkovo kapesné a potká vážnou slečnu svých snů.

Nejde o to, že hrdina alias Ryan Reynolds jen krotce opisuje nespoutané herectví Jima Carreyho. Nejde ani o úbytek vtipu nahrazovaný mírou nechutností, která k těm tradičním (názornému zvracení a účinkům projímadel) přidala psí sperma v jídle. Hlavní zrada spočívá ve změně žánru: komedie se přelije v slzavou romanci, dokonce v moralitu o odpovědnosti.

Ve chvíli, kdy se hoch polepší a praví k dívce Dělám to kvůli nám oběma, sál strne. A když dojde na poučné projevy před dojatým sálem a objetí hrdého otce, mohou náctiletí žádat vstupné zpět. Slíbili jim přece legraci o sexu, ne školení zabalené do tří anekdot.