Příběh, na němž staví minisérie Jitřní záře, sahá do roku 2001. Tehdy se Blance Fuxové a Jaroslavu Blovskému narodila dcera. Rodiče se rozhodli žít v souladu s přírodou a minimalizovat své životní nároky.
Kdo je Půlnoční Bouře alias Jitřní záře?
„Snažíme se mít co nejmenší spotřebu a co nejmenší nároky na své okolí. V důsledku toho může člověk žít i s minimálními příjmy. Myslím, že náš názor na život není tak výjimečný. Známe spoustu lidí, kteří žijí jako my, jenom se o nich neví,“ popsala Fuxová v roce 2002 pro MF DNES.
Jitřní záře na TV Nova: O čem je seriál, kdy se vysílá a kde se natáčel |
Dceři chtěli dát jméno Půlnoční bouře, protože se narodila 4. srpna o půlnoci při silné bouřce. Matrika ale takové jméno odmítla zapsat. „Pro většinu známých jsem byla a dodnes jsem malá Bouřička. I maminka a tatínek mi někdy říkali Bouří nebo Bouře. Jindy mi maminka říkala Eli, Eliško, a táta měl pro mě přezdívku Aďa,“ uvedla dcera později v rozhovoru pro Deník.
Krátce po narození rodina odcestovala mimo Českou republiku, aniž by dcera měla rodný list, odmítali povinné očkování a dítě nebylo registrováno u praktického lékaře. Případ tak přitáhl pozornost úřadů, které holčičku rodině odebrali. Miminko strávilo šest týdnů v kojeneckém ústavu v Plzni. Později bylo umožněno, aby matka pobývala s dítětem společně.
Blanka Fuxová a Jaroslav Blovský se svou dcerou Půlnoční bouří. (17. května 2002)
Blanka Fuxová a její dcera Půlnoční bouře. (29. dubna 2002)
Rodiče nakonec ustoupili. Dívka dostala jméno Eliška Gaia, v devíti měsících jí byl vystaven rodný list a matka sjednala individuální očkovací plán. „Věřím, že lidé, kteří k takovému jednání dali podnět, měli strach o malé dítě. Nechce se mi věřit, že by si nějaká úřednice řekla, že ublíží lidem, které vůbec nezná,“ komentovala tehdy situaci Blanka Fuxová.
Zástupkyně ombudsmana Anna Šabatová uvedla, že o dítě bylo postaráno a případ byl především střetem hodnot, nikoli zanedbáním péče. Případ se stal symbolem širší debaty o právech rodičů, roli státu i hranicích tolerance k alternativním způsobům života.
Jak dnes žije Půlnoční bouře?
Eliška chodila do školy jen do poloviny druhé třídy, poté byla vzdělávána individuálně a jezdila na pravidelná přezkoušení. Rodina pobývala i v zahraničí. Když bylo Elišce – Půlnoční bouři necelých 15 let, odešla z domova.
„Těch důvodů, proč jsem odešla ze Šimanova, bylo víc a postupně přibývaly. Jednoho dne jsem si řekla, že už je nedokážu unést,“ uvedla v rozhovoru pro Deník. Připustila, že na dětství má hezké vzpomínky. Komplikace podle ní nastaly po narození sourozenců a kvůli omezenému přístupu ke vzdělání.
Rebelové za cizí peníze, hodnotí seriál Jitřní záře Mirka Spáčilová. Kolik mu dala procent? |
Nejprve odešla do zařízení Klokánek v Janovicích nad Úhlavou, následně do dětského domova v Kašperských Horách. Tam začala znovu chodit do školy. „Odešla z domova a zřejmě k tomu měla své důvody. Z mého pohledu doplácí na to, v jaké rodině vyrůstala. Na vině je také stát, který to umožnil,“ uvedl ředitel tamější základní školy.
Podle dostupných informací dnes Eliška Gaia žije vlastní život, má partnera a vychovává dvě děti. Přestože respektuje hodnoty, ve kterých vyrůstala, vydala se jinou cestou než její rodiče. „Myslím, že jsem pro samostatný život připravenější než děti, které si tím neprošly. Vím, že nic není zadarmo a že se o sebe musím postarat sama. A že v životě nejde jen o hmotné věci, ale i o ty citové,“ dodala Eliška.
Kauza Půlnoční bouře
|
