Až se z řeky stane moře
Typickým příkladem filmu, který publikum navnadí a vzápětí zdvihne z křesílka, je katalánský zástupce v soutěži Až se z řeky stane moře. Má velmi atraktivní téma – rozdílné pohledy na znásilnění mezi partnery.
CO (NE)VIDĚT Z VARŮ: V kinech už nefrčí „woke“, filmaře zneklidňuje špatná výchova |
Skutek, aktuální soud, dokonce ani obžalovaného nevidíme. Vyskakují pouze z intimních dialogů čtyř postav, zabíraných v blízkém detailu. Režisér Pere Vilà Barceló jim věnoval smělých 183 minut.
Během jednoho z večerních rozhovorů jako na potvoru vypadne proud, plátno zhruba na deset minut zčerná, slyšíme jenom slova a pláč. Brilantní výměna názorů mezi obětí a matkou domnělého násilníka se naštěstí odehraje za bílého dne a poslouží jako odměna pro vytrvalé. Přichází zhruba po dvou hodinách.
Z lázeňského kina na světovou mapu. Jak vznikl festival v Karlových Varech |
Pokud by ve střižně pětasedmdesát minut vypadlo, film by byl pro publikum mnohem přístupnější. Zamyšlení nad tím, zda hrdinku víc traumatizovalo chování jejího chlapce, anebo jeho společenské posouzení, by úbytek proslovů jedině prospěl.
Divia
Promítnout tisícihlavému publiku se vší festivalovou pompou němý dokument o tom, jak válka dopadá na krajinu a děsí zvířátka v lesích, vypadá jako provokace.
Záběr z ukrajinského filmu Divia představeného v rámci sekce Hlavní soutěž 59. Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary | foto: kviff.com
Ukrajinský soutěžní film Divia se toho nezalekl, ač zvířátek obsahuje nakonec pomálu. Lze předpokládat, že vybuchne-li bomba, jelen se lekne. Střih mezi oběma situacemi je bohužel zjevný, zdrojem úleku byla v daném případě spíše kamera.
U záběrů na mrtvé ryby na kraji jezera se i dosud dojatý divák zeptá, jakou mají souvislost s válkou. Téma snímku se nesluší zlehčovat, silně zapůsobí například pomalý přechod ze zvířecích mrtvol na lidskou.
Máme potenciál pro dobré komedie. Moc režisérů to tu ale neumí, míní Josef Trojan |
Skutečně vede k zamyšlení, jak pošetilé jsou lidské souboje vzhledem k mohutnosti přírody. Přesto je volba dlouhých záběrů lesů, polí, luk a hájů do soutěže o Křišťálový glóbus poněkud překvapivá. Lze předpokládat, že si film vybojuje přinejmenším zvláštní uznání poroty.
Návštěvník
Trpělivost diváka testuje také skandinávsko-pobaltský snímek Návštěvník. Danielius, který se usadil s rodinou v Norsku, se vrací do městečka v Litvě zbavit se poslední kotvy s rodným krajem – prodat panelákový byt.
Záběr ze skandinávsko-pobaltského snímku Návštěvník představeného v rámci sekce Hlavní soutěž 59. Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary (10. července) | foto: kviff.com
Na místě zjistí, že se s domovem nikdy pořádně nerozloučil, vlastně ani neví, zda se loučit chce. Rodiče nežijí, sourozence nemá, manželka se synkem čekají za mořem, přesto se k odevzdání klíčů nemá.
Dělají domov domovem blízké vztahy, malebnost místa, anebo nic z toho? Není cestovatel nakonec doma tam, kde ho baví pozorovat pejskaře z okna?
RECENZE: Čtěte z pohledů, vzkazuje divákům zdrženlivý Sbormistr |
Úkolem pro diváka je skousnout, že se v okolí hrdinova paneláku kromě onoho pozorování sousedů a jejich pejsků nic moc dalšího nestane. Danielius na ně potřebuje bezmála dvě hodiny.
Jimmy Jaguár
Kdyby se Petr Zelenka vydal k Balatonu natočit remake Záhady Blair Witch a cestou poztrácel humor, musel by vzniknout podobný film jako Jimmy Jaguár.
Maďarským zástupcem v soutěži je mystifikační dokument o démonovi, který vstupuje do lidí i zvířat a nutí je vypořádávat se s minulými hříchy. Diváky bezprostředně neděsí, své následovníky zavede do válečné historie i ústavu, kde kněz zneužíval děti. Pokaždé pouze slovně.
Záběr z maďarského filmu Jimmy Jaguár představeného v rámci sekce Hlavní soutěž 59. Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary | foto: kviff.com
Postavy se vší vážností vyprávějí a vyprávějí, na chvíli otevřou diskusi o lehkosti manipulace v době sociálních sítí, ale obratem ji zase utnou. Opravdu nakonec zůstane jenom zjištění, že démon se skrývá v nerozhřešených vinách minulosti?
