V zákulisí festivalu pracuje Albert Slaba – mladý brigádník, který už týdny tráví čas v útrobách Hotelu Thermal. Nechodí na filmy ani na večírky. Místo toho prodává trička, plátěné tašky a festivalové suvenýry v obchodě skrytém v zákulisí hlavního dění. „Na festival jsem se chtěl dostat za každou cenu. Mám k tomu hezký vztah, mám rád filmy i tu atmosféru. A tak jsem se přihlásil na brigádu do festivalového obchodu,“ vypráví.
Euforie z přijetí ale brzy narazila na realitu. „Začali jsme tady pracovat pět dnů před zahájením festivalu, teď jsem tady čtrnáct hodin denně, každý den. Práce je to náročná, jsme pořád na nohou,“ popisuje. Přesto nelituje. „Je to zase hezký způsob, jak si užít festival z té druhé strany.“
Nosí jej na prsou i v duši. Trička s Jiřím Bartoškou mizí z festivalových obchodů |
Právě ta „druhá strana“ festivalu je fascinující – a pro většinu diváků neviditelná. Festival totiž žije nejen na plátnech a červených kobercích, ale i v zákulisí: ráno, v poledne a hluboko po půlnoci. Někdo musí navěsit bannery, někdo připravit sály, obsloužit stovky hostů, promítnout filmy, přivézt hvězdy z letiště nebo postavit stage. A někomu připadne všechno najednou.
Podle mluvčí Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary Uljany Donátové pracuje v zázemí festivalu více než 1 500 lidí. Patří k nim stálí zaměstnanci, kteří s přípravami na festival pokračují i v průběhu celého roku, dále brigádníci, kteří působí ve festivalových obchodech, na pokladnách, informacích, recepci či jako ochranná služba. Další tisíce lidí pak mají během festivalu práci v okolních obchodech, restauracích, hotelech a barech.
Barmani bez spánku
Zvláštní ligu tvoří barmani – například ti v hotelu Thermal, kde se točí nejen drinky, ale i celý festivalový kolotoč. „Jasně, že je to náročné,“ přiznává jeden z nich, když právě tlačí tři popelnice plné odpadků. „Ráno připravíme bar, celý den obsluhujeme, v noci všechno uklízíme. A do toho pořád řešíme lidi – někdy jsou fajn, jindy ale trochu nároční. Zcela upřímně, bez drinku bych to zvládnul jen těžko,“ doplňuje.
Zatímco návštěvníci si užívají drinky na kolonádách nebo na terase tepajícího hotelu, barmani si rozdělují noční směny a doufají, že nezaspí další den. „Beru to jako letní práci, něco, co má konec. Po festivalu si dám oddech,“ dodává číšník se smíchem.
„Neskutečně zdražili.“ Vary zní reptání na ceny, festivalový oběd stojí i šest stovek |
Další neviditelnou silou festivalu jsou řidiči. Vozí festivalové hosty a hvězdy z hotelu na projekce, z letiště na večírky – a zpátky. Jejich práce ale připomíná spíš logistický rébus. Karlovy Vary jsou během festivalu zacpané k prasknutí, navigace selhávají, trasy se mění podle uzavírek.
„Zákazníci nastoupí deset minut před projekcí a chtějí být hned u Thermalu. Ale já nejsem kouzelník,“ říká jeden z řidičů s úsměvem i lehkou frustrací. „Objíždím to, jak se dá, ale když je kolonáda ucpaná, nedokážu s tím nic udělat,“ dodává. Přesto přiznává, že v tom je i zvláštní kouzlo. „Jste pořád v pohybu, potkáváte zajímavé lidi. Někdy stačí deset minut v autě a máte historku na celý večer.“
Festival Karlovy Vary je pro většinu návštěvníků především zážitkem plným filmů, setkání a nočního života. Ale za každým drinkem, přesně načasovanou projekcí nebo suvenýrem z obchodu stojí lidé, jejichž práce je často neviditelná – a přesto nezbytná.
