Původně šlo o nesoutěžní filmovou přehlídku, která se postupně měnila v plnohodnotný mezinárodní festival. Už v roce 1948, kdy se konal třetí ročník, se poprvé soutěžilo – a festival se tehdy dělil mezi Mariánské Lázně a Karlovy Vary. Prvním oceněným filmem se stal snímek Osvětim polské režisérky Wandy Jakubowské. V porotě tehdy ještě zasedali pouze čeští zástupci.
Od roku 1950 už festival patří výhradně Karlovým Varům. O rok později poprvé zasedli v porotě i zahraniční umělci a festival začal získávat mezinárodní prestiž.
Střídavě Moskva, střídavě Vary
V roce 1956 zařadila Mezinárodní federace filmových producentů (FIAPF) karlovarskou přehlídku do nejvyšší kategorie A. Jenže přišla politika: socialistický blok měl mít jen jeden festival této kategorie. A tak se Karlovy Vary začaly v sudých letech střídat s nově vzniklým festivalem v Moskvě. Tato praxe trvala až do pádu železné opony.
Ani během této éry ale festival neztrácel na významu. V roce 1968 se výrazně proměnila porota – hlavní porotu nahradila tzv. autorská, které předsedal slavný italský scenárista Cesare Zavattini. Vedle ní vznikla i herecká porota pod vedením Miroslava Horníčka a technická porota s Claudem Soulém.
O dva roky později se ale systém vrátil zpět k jediné hlavní porotě, v jejímž čele stál režisér Karel Zeman. V dalších letech se předsedové měnili, jeden jmenovaný se ale vracel častěji než ostatní: filmový historik Antonín Martin Brousil.
Hotel jako monument festivalu
Festival měl tak velký význam, že ovlivnil i urbanismus města. Právě kvůli němu vznikla v samém srdci Varů brutalistní stavba hotelu Thermal. Architekti Věra a Vladimír Machoninovi navrhli víceúčelový komplex s tisícimístným kinosálem, několika dalšími projekčními místnostmi, restauracemi, konferenčními sály a hotelovými pokoji.
Stavba byla zahájena v 60. letech, ale slavnostně otevřena až v roce 1977 – těsně před zahájením lázeňské sezony.
Zbourali 30 secesních domů, aby vznikla legenda. Hotel Thermal slaví 48 let |
Nový začátek po revoluci
Významnou proměnu festival zažil po roce 1989. První porevoluční ročník se konal v roce 1990 a v čele poroty stanul britský režisér Lindsay Anderson. Zásadní transformace ale přišla až o čtyři roky později. V roce 1994 se ředitelem festivalu stal herec Jiří Bartoška a spolu s ním nastoupila i filmová publicistka Eva Zaoralová.
„Chtěli jsme festival zachránit, protože tehdy ministr kultury pan Tigrid dospěl k názoru, že festival není perspektivní a že se zruší,“ vzpomínal Bartoška pro Český rozhlas na tehdejší dobu.
Pod jejich vedením se z MFF Karlovy Vary stal znovu každoroční podnik. „První, co jsme s Evou Zaoralovou udělali, bylo, že jsme zajeli do Moskvy a oznámili jsme jim, že se střídat nebudeme,“ popsal Bartoška.
Z karlovarského festivalu se brzy stala prestižní kulturní událost, která přitahovala jak davy návštěvníků, tak filmaře a herce z celého světa. Po červeném koberci se například už v roce 1994 prošel Leonardo DiCaprio, a to tři roky před tím, než natočil Titanic.
Nejlepší znělky festivalu provázejí ještě lepší historky. Mirrenová omylem děkovala turistům |
Jiří Bartoška také přišel s nápadem, aby každý ročník festivalu měl svou znělku. Tyto krátké filmy postupně získaly status malých uměleckých děl a výrazně přispívají k atmosféře festivalu.
Od letoška se ale píše nová kapitola karlovarského festivalu. Zaoralová zemřela v roce 2022, Bartoška v květnu 2025 – jen pár týdnů před začátkem festivalu. Po jeho smrti organizátoři oznámili, že pozice prezidenta festivalu zůstane neobsazená. In memoriam ji nadále nese právě Jiří Bartoška. Vedení festivalu aktuálně převzal jeho dlouholetý spolupracovník a výkonný ředitel Kryštof Mucha.
