Někteří si kvůli lístkům přivstanou, jiní už mají za sebou skoro celou noc. Ve frontě čekají vybavení spacákem, karimatkou, termoskou i pečlivě připraveným seznamem filmů. Zatímco část návštěvníků sází na přesný plán a konkrétní tituly, jiní už po letech festivalových zkušeností vědí, že lepší než upínat se k jedinému filmu je počkat, co zrovna zbude.
Olivia z Košic patří k těm nejvytrvalejším. Ve frontě čeká od půl třetí ráno. Je vybavená spacákem a teplým oblečením, a přestože noc byla chladná, zima jí prý nebyla. „Už jsem zvyklá,“ říká s úsměvem. Nejvíc by se chtěla dostat na film Šťastná rodina.
Devět dní shonu a šedesát minut klidu. Tipy, jak den po dni zažít festivalové Vary |
Podobně brzy začínal festivalový den i pro Irenu Holečkovou z Brna, respektive pro její dceru. Ta přišla do fronty už o půl třetí ráno, později se u pokladen vystřídaly. Výbava byla podobná jako u zkušených festivalových nocležníků: karimatka a spacák. Irena má jasno i v tom, kvůli čemu to všechno podstupuje. Nejvíc se těší na Hořké dvacítky s Pedrem Almodóvarem.
Jiní volí přece jen o něco mírnější režim. Veronika z Prahy dorazila do fronty v šest ráno. „Chtěly jsme s maminkou na film Pramen a ten se nám povedlo ulovit jako rezervaci v aplikaci. Ještě hodně chceme vidět Chicu Checu. Když to nevyjde dnes, tak snad v jiné dny,“ popisuje. V Karlových Varech zůstává s maminkou po celý festival a program si plánují dopředu. „Děláme si seznam a jedeme podle něj. Takže něco určitě vyjde,“ říká s úsměvem.
S vlastním systémem přijel i Marek z Brna, který do fronty dorazil rovněž kolem šesté hodiny. „To mi přijde tak akorát,“ říká. Patří ale k těm šťastnějším – většinu toho, co chtěl vidět, se mu podařilo získat už přes rezervace. Nejvíc stál o Spolužáky a ty už má jisté. Na karlovarský festival dorazil popáté a jeho taktika se podle něj nemění: hlídat program, rezervace a nenechat se rozhodit tím, že nevyjde úplně všechno.
Že právě smíření s nejistotou je pro festivalového návštěvníka důležité, potvrzuje i Honza z Liberce, který do Varů jezdí už od roku 2008. Do fronty přišel lehce před šestou hodinou.
Mám stejné tetování, suše zavtipkoval Hoffman s redaktorkou. Jinak nemluvil |
„Už jsem si po těch letech zvykl, že když si vyberu jeden film, tak pak bývám zklamaný, že se na něj nedostanu. Takže čekám na to, co bude, a pak jsem vděčný, že lístky mám,“ vysvětluje. Podle něj navíc nemá smysl nechávat příchod na poslední chvíli. „Přijít později než v sedm už nemá smysl, chce to dřív.“ Dřív prý bývala taktika ještě propracovanější: na festival jezdil s kamarády a ve frontě se střídali. Letos je ve frontě sám, zatímco jeho přítelkyně ještě dospává na pokoji.
 |
Ve frontě stojí i Karel z Brna, který je ve Varech potřetí. V hledáčku má Děti Hirošimy, Bílého ďábla Roberta Richardsona, Slony v mlze i Pramen s Aňou Geislerovou. A na samém chvostu fronty čeká Pavla z Českých Budějovic. Nejvíc by chtěla na Absolventa, ale sama přiznává, že právě u něj už je šance spíš malá. „Tak počkám, co na mě zbude,“ říká bez většího rozčarování.
