Jaký jste měl s Janem Potměšilem vztah?
Bylo mezi námi velice silné pouto. V době, kdy mu bylo nějakých devatenáct, se mi svěřoval s velmi osobními až intimními věcmi – dokonce i stran dívek. Honza byl fešák, sportovec a pro děvčata nesmírně podmanivý.
On si mě dokázal získat tak, že jsem mu jednou řekl: „Honzíku, člověče, tobě bych snad dal i svou dceru.“ Což samozřejmě z mé strany měl být projev nejvyššího možného uznání. Chtěl bych ještě dodat, že na spoustu věcí jsme měli hodně podobný názor. A o jeho charakteru a statečnosti se vůbec nemusíme bavit.
Odešel, ale nezmizel. Na Potměšila vzpomínají Hřebejk, Kuklová i politici |
Zaznamenal jste ho už v jeho dětských rolích, například v Bakalářích nebo v Tajemství ocelového města?
Vlastně ani moc ne. Co se dětských herců týče, všiml jsem si spíš Michala Suchánka. Honzu jsem zaznamenal až později. Plánoval jsem ho do hlavní role filmu Krajina s nábytkem, ale Honza slíbil Zdeňku Troškovi, že mu bude hrát v pohádce létajícího ševce.
V seriálu Třetí patro hrál Vojtu, kluka z dětského domova, který se zaplete se starší paní s dítětem. Dal té postavě něco nad plán, co ani ve scénáři nebylo?
Hlavně ve scénách s Burákem, s tím malým klukem, dokázal být ohromně jímavý. Celkově byl v té roli velmi věrohodný. Díky jeho výkonu nemáte problém uvěřit, že by k němu mohla paní Mádlová v podání Ljuby Krbové opravdu něco cítit.
Zemřel herec Jan Potměšil. Pohádkový švec Jíra i Martin z Bony a klid |
Autentický byl i jako fotbalový chuligán ve filmu Proč, abychom se dostali k vaší další spolupráci.
Tam hodně pomohlo líčení a vůbec celkový zevnějšek jeho postavy. Ale je pravda, že se do té role opět opřel s nejvyšším nasazením.
Sledoval jste jeho další herecké úlohy?
Samozřejmě, byli jsme spolu i nadále v kontaktu. Pravidelně jsme se setkávali a měl jsem pocit, že kdykoliv mě viděl, rozsvítily se mu oči. Já jsem se s ním potkával taky vždycky moc rád.
