Karel Smyczek, nositel trofeje zlínského festivalu za tvůrčí přínos ve filmové tvorbě pro děti a mládež či ceny ministerstva kultury, si loni připomínal jiné výročí, totiž pětašedesát let od chvíle, kdy poprvé stanul před kamerou.
Svět filmu jste poznal už jako dětský herec. Kdy jste si uvědomil, že to není hra, ale práce?
Když o tom přemýšlím, zjišťuji, že jako hru jsem to nikdy nebral. Od chvíle, kdy jsem v roce 1959 prošel poprvé vrátnicí barrandovských ateliérů, jsem je vnímal jako místo, kde se setkává řada nejrůznějších profesí, aby společně dospěly k jedinému výsledku: k natočení záběru. Někdy to byla zábava, ale hru jsem v tom ani jako dítě nikdy neviděl, spíše odpovědnost, abych to dospělým nějak nezkazil.
