Augusta přišel na svět v Praze 20. června 1935. Ve školních letech se ocitl na obchodní akademii, kam ho nasměroval otec. To proto, že pro svého syna chtěl lepší život – sám pracoval dlouhá léta jako pomocný dělník. Účetnictví však budoucího herce příliš nezaujalo.
Ze školy si odnesl výborné umění těsnopisu. Za minutu dokázal na stroji naťukat až 560 znaků. Písařem byl tak neobyčejným, že dokonce dostal nabídku práce v prezidentské kanceláři. „Možná proto, že jsem uměl hrát na klavír. Klávesa jako klávesa, má to stejný rytmus,“ uvedl v knižním rozhovoru s názvem Karel Augusta vypráví. Své hudební nadání zúročil také ve hře na flétnu, saxofon či kytaru.
V dramatickém kroužku, který při škole navštěvoval, se Augustovi zalíbilo. Na DAMU se ale nedostal cíleně. Když teprve jako sedmnáctiletý k přijímací zkoušce doprovázel svého kamaráda, zaujal tamní komisi. První ročník si tedy rozložil a současně začal chodit na konzervatoř.
Mistr svérázných postav. Herec Augusta bojoval s pitím, velké role ho míjely |
Herecké začátky prožil v různých divadlech a na kabaretních scénách. „Byl jsem mladý, byl to veselý život. V Jihlavě jsem působil v činohře. Táhlo mě to však k operetě. To je ten můj démon. Chci hudbu, baletky, volný projev, srandu,“ vzpomínal později. Účinkoval například v brněnském kabaretu Studio 10 a dokonce i v cirkuse Aeros - jako konferenciér i jako klaun. Žongloval, chodil po provazech, krotil zvířata.
Následně se přesunul do satirického divadla Večerní Brno a později do Státního divadla v Brně. Když v sedmdesátých letech přišel čas vrátit se do rodného města, bylo to již se ženou a dvěma syny. Své nejúspěšnější roky tam zažil v Divadle Na zábradlí, zároveň byl však zaměstnaný ve Filmovém studiu Barrandov. Nedostával role velké, zato jich stihl ztvárnit mnoho – ročně až dvacet.
Herec Augusta pracoval ve skladu i na zdymadle a věřil v „pivního ďáblíka“ |
První problémy s alkoholem začal mít Augusta už v mládí. Ustoupily, když musel absolvovat vojnu v Písku, posléze se ale vrátily. Miloval společnost a v hospodách diskutoval s nejrůznějšími lidmi. „Když neznáte život ve všech podobách, nemůže z vás být herec,“ uváděl. Vysedávání u piva ho dovedlo až k práci v márnici.
Herec mnoha profesí nejen ve filmu
Někdo z Vrchlabí herce za normalizace udal s tím, že pomluvil Gustáva Husáka. Když mu na policii dali na výběr, zda chce jít raději do vězení, nebo do blázince, rozhodl se pro druhou možnost. V nemocnici dostal na starost chod márnice. Později se vrátil do běžného života, stále ale platil zákaz hraní. A tak se vyučil kuchařem. Pracoval v restauraci Královka na Proseku.
Své zkušenosti za plotnou uplatnil například při krájení cibule ve filmu Holka na zabití. Profesně se ani nadále nenudil, vyzkoušel ještě řadu zaměstnání. Například dělal skladníka, prodával pečená kuřata u stánku nebo pracoval na smíchovském zdymadle. „Dělal jsem tam holku pro všechno, udržoval areál, uklízel, zahradničil. Přiučil jsem se, jak se lodě pouštějí do komor,“ popisoval Augusta. Ke svému výčtu dovedností přidal i potápění, na které si v té době udělal kurz.
Vnuk herce Augusty hraje americký fotbal a miluje film Páni kluci |
Jeho herecká kariéra stále pokračovala. Ve filmu se objevoval převážně v rolích svérázných postav či podvodníků a chlípníků, jako v seriálu Malý pitaval z velkého města z roku 1986. Tam ho zatkl Jiří Krampol jako poručík Krejcárek za krádež vzácných papoušků. Padoucha Kadlece zase ztvárnil o dva roky později ve snímku Kamarád do deště.
Smutný odchod
Změna v osobním životě Augustovi nastala, když se zamiloval do výrazně mladší baletky. Opustil rodinu a změnil se i jeho vzhled, nejen díky sportu výrazně zhubl. K tomu však prakticky přestal jíst a tělo přijímalo jen lahev bílého vína denně. „Bez dostatečné výživy nepodával stoprocentní výkon. Když už to vypadalo, že ten den nic nenatočí, poslal jsem ho do šatny, aby se napil,“ vzpomínal na herce režisér Jaroslav Soukup.
Pro alkohol měl herec i speciální přezdívku. „Já věřím v ďáblíka. Řekne mi: Karlíčku, pojď na jedno pivo. Já chvilku váhám, ale poslechnu. Jenže je tam nějaká parta, piv si dám deset a ďábel mě už zase má. Protože on, stejně jako pojišťovák, si musí vést účty. Musí Belzebubovi předložit inventuru. Že pracoval odpovědně,“ popisoval Augusta svůj boj s alkoholismem.
Přes nevěru i životní otočku nechávala manželka Augustovi volný pokoj v bytě. Jednoho dne se do něj opravdu vrátil. Byl zničený, šel si lehnout a druhý den se už neprobudil. Karel Augusta zemřel tři týdny před svými třiašedesátými narozeninami v roce 1998.
