Co si ze sledování pořadu odneseme? Jako zpěvák je hlavní protagonista výtečný, to už ale dávno víme. V roli moderátora či partnera do diskuse ovšem selhává. Těžko říct, co vlastně má být náplní pořadu, jaký je jeho smysl. Po třech zhlédnutých dílech nemám úplně jasno. Klasická talk show to není, na rozhovor je to málo soudržné, těkající bez ladu a skladu od jednoho tématu k druhému, navíc Kamil Střihavka klade jen povšechné dotazy a nejde nijak do hloubky.
Jako portrét zpovídaného to rovněž nefunguje, na to je necelá půlhodinka velmi málo. Nejblíže tak mají Ikony k neformálnímu „pokecu“. Jako kdyby si Kamil Střihavka zašel s kamarádem od fochu na pivo a u toho familiérně probírali, co jim slina na jazyk přinese.
Televiznímu divákovi nezbývá než pasivně přihlížet a místy mít dojem, že ho pořad vlastně vůbec nepotřebuje. To když se Střihavka společně s Petrem Jandou dojímají u záznamu koncertu Jeffa Becka nebo když je s Romanem Holým řeč o jakémsi „kultovním“ (ech...) lyžařském zájezdu.
Úvodní díl se zmíněným leaderem Olympicu přinese jeden nechtěně úsměvný moment – když se Kamil Střihavka ptá na Jandovy oblíbené kytaristy, splete si oslovený bratry Van Halenovy a místo Eddieho jmenuje bubeníka Alexe.
Jinak ale nečekejme nic už dříve mnohokrát neprobraného. Roman Holý znovu hovoří o své sběratelské vášni pro vinyly, staré syntezátory a videokazety s italskými filmovými béčky, Michael Kocáb zmíní komplikovaný vztah s Michalem Pavlíčkem, kvůli němu je stále u ledu nové album Pražského výběru a svěří se se svou oblibou v tvrdém a ještě tvrdším rocku.
Vidět ho nadšeně křepčit i klipů Marilyna Mansona a Slipknot je mimochodem rovněž zážitek. Občas by se zvídavější divák rád ozval a poprosil ty dva, aby se u toho kterého tématu zastavili, zkusili to rozebrat alespoň trochu podrobněji, ale na nic takového není čas. Místo toho je třeba zajít na zvukovku Pražského výběru a poplácat se po ramenou s kamarády.
Čili, divák znalý problematiky se nic moc nového nedozví, nezasvěcenec bude mít guláš ze jmen, pojmů a termínů, plně srozumitelných jen muzikantům. Ikony Kamila Střihavky tak působí dojmem, že si je všichni zúčastněni natočili hlavně pro své vlastní rozptýlení.
