Na první pohled by se mohlo zdát, že jde jen o nezávaznou animovanou blbinku s písničkami pro skalní fanoušky K-popu, ale při podrobnějším ohledání vyvstane promyšlenost a komplexnost počinu režisérsko-scenáristické dvojice Chris Appelhans a Maggie Kangová.
I když jde o podívanou primárně určenou milovníkům nejen korejských dívčích a chlapeckých skupin, ale tamní kultury obecně, má potenciál oslovit a do svých sítí vplést i duše tímto fenoménem doposud nepolíbené.
Co se zápletky týče, sledujeme souboj dvou kapel. Světlou stranu zastupuje dívčí uskupení Huntr/x, což jsou tajné strážkyně světa, chránící své fanoušky před silami zla. Ty reprezentuje boyband Saja Boys. Na tuto premisu je navěšeno mnoho atraktivních bojových scén, humoru, choreograficky vypiplaných tanečních vystoupení a písniček.
Ty ve filmu hrají klíčovou roli. Korejsko-kanadská spoluautorka filmu Maggie Kangová prokázala značnou erudici v problematice K-popu a postarala se, aby písničky tvořily pevnou a nedílnou součást celého příběhu. Nejsou použity jen jako výplň, každá skladba zdůrazňuje emocionálně vypjaté okamžiky filmu.
Společně s Chrisem Applehansem oslovila Maggie Kangová renomované K-popové producenty jako Teddyho Parka nebo Lindgrena, kteří spolupracovali s kapelami BTS, Twice či Blackpink.
Jižní Korea si své popové idoly piplá a vychovává pod přísným dohledem |
Ani v dalších ohledech tvůrci neponechali nic náhodě. K-pop: Lovkyně démonů je vypiplaný v každém detailu tak, aby byl co nejautentičtější. Před samotným natáčením odcestoval produkční štáb do Jižní Koreje a provedl důkladný výzkum všech aspektů tamní tradiční i moderní kultury. Všímal si architektury, uspořádání ulic v proslulé nákupní čtvrti Myeongdong v Soulu a podobně.
Členky Huntr/x používají meče a vějíře upomínající na korejské šamanky zvané Mudang. Saja Boys jsou zase oblečeni jako korejské Smrtky. Film zachází až do takových detailů, jakými jsou animace obličejů. Postavy sice mluví anglicky, ale jejich mimika a pohyby úst odpovídají korejské výslovnosti.
Pod divácky atraktivním povrchem se skrývá univerzálně přijatelný příběh o postavách, které mají problém se sebepřijetím, ale nakonec získají svou skutečnou identitu. Tedy univerzální poselství, s nímž se mohou ztotožnit i ti, kteří zrovna nepatří k tvrdému jádru uctívačů K-popu. I to je odpověď na otázku, čím si tento snímek – jehož milovníci se mimochodem hlasitě domáhají pokračování – získal tak obrovskou popularitu.
