Že jde o celovečerní debut, napadne i náhodného diváka během pár úvodních minut, podřízených až demonstrativně pravidlům módní generační metody minimalismu.
Režisér Leonardo Van Dijl pracuje s nedořečenými náznaky způsobem hraničícím s provokací; přesto tu má opodstatnění. Neboť přinejmenším ženská část publika ví, že dospívající dívky o jistých věcech zkrátka mluvit nechtějí.
Tenisové zákulisí včetně mladičkých neherců působí mimořádně autenticky.