„Říká se, že uniforma krade tvář, člověk si prý po chvilce nevzpomene, jak vypadal třeba policista, který vám dal pokutu. Pokud ovšem na sebe uniformu nevzal Josef Abrhám. Ať to byla uniforma vojenská či civilní v podobě smokingu, Pepík v nich byl nezapomenutelný.
 |
Byl tím, čemu se v naší branži říká frakman, což je člověk vždy elegantní a vždy dobře se chovající. Za ta léta, co jsem Josefa Abrháma znal, tomu nikdy nebylo jinak. Poprvé jsem ho naživo viděl v 80. létech, kdy v Činoherním klubu exceloval v Gogolových Hráčích, v té době mě samozřejmě ani ve snu nenapadlo, že bych se s tímto Mistrem jemného humoru mohl někdy sejít při společné práci.
Abrhám se Šafránkovou chtěli zpátky do Činoherního klubu, vzpomíná Smoček |
Mohl bych teď psát, jak velký to byl profesionál a osobitý herec, ale to bylo u Pepíka samozřejmostí. Mně při vyslovení jména Josef Abrhám naskočí hlavně dvě vzpomínky - první natáčecí den pohádky Kouzla králů, kdy se mladí herci nesmírně těšili, a to s velkým ostychem, že dnes poprvé přijede legenda a jejich velký vzor. To bylo až dojemné! Pan Abrhám byl vzorem pro herce o tři generace mladší!
A druhá vzpomínka? Málokdo ví, že Pepík byl i vynikajícím pianistou. Často se stalo, že po skončení natáčení štáb poslouchal Pepíkův improvizovaný koncert.
Josef Abrhám už byl zkrátka takový - šla s ním dobrá nálada. Přál bych současné mladé generaci, aby mezi sebou měli co nejvíce takovýchto Hráčů, lidí slušných, elegantních, tedy herců, kteří moc dobře vědí, že humor není o vulgaritách a bezcitnosti. Josef Abrhám byl zkrátka frakman, a to i v rolích, kdy na sobě frak či smoking neměl. Na osobní setkání s panem Josefem Abrhámem nikdy nezapomenu. Děkuji Ti, Pepíku, za vše!“
Režisér Zdeněk Zelenka si dokonce s Josefem Abrhámem zahrál. Ve filmu Vrchní, prchni! dostal malou roli přiopilého ženicha:
