Zánik samoty Berhof, Jehla, Skalpel, prosím či Schůzka se stíny. To jsou díla, do kterých režisér Jiří Svoboda obsadil Janu Brejchovou. Na zesnulou herečku zavzpomínal ve vyznání, které jí adresoval na věčnost.
„Drahá, drahá Jano, s Tebou v pátek odešla z mého nebe posvátná Hvězda. Svět je bez Tebe prázdnější. V rozzářených zahradách věčnosti Tě jistě vítají andělé. Celý život jsi přinášela to, co se nám zdá být zapomenuto. Hloubku citu a porozumění. Byla jsi šťastná, když lidé byli šťastní Tebou.
Nehrála jsi své postavy. Před našima užaslýma očima jsi jim vdechovala život – radosti i trápení. Tvá Jana z filmu Vlčí jáma vhání člověku pokaždé slzy do očí. Srdce mění rytmus. Kdybychom jenom na jeden večer nahlédli do nepoznané hloubky Tvé duše, lásky i bolesti, stali bychom se možná i my lepšími. Prožitek Tvé gymnaziální spolužačky trojice popravených chlapců v čase řádění běsů přestala Tebou být půlstránkou v učebnicích dějepisu. A tak bych mohl pokračovat.
OBRAZEM: Jana Brejchová na plátně diváky přitahovala, dojímala i bavila |
Tvůj život, drahá Jano, nebyl jen potleskem na osvětleném pódiu. Co jsi vdechovala svým postavám, ukrajovala jsi ze svého čistého srdce. Mnohé jsem poznal na našich cestách s filmy v Paříži, v Londýně, v Moskvě. Věděla jsi, že se svěřuješ důvěrníkovi, který o Tvých bolestech a trápení nikdy nepromluví. Nezapomenu na nekonečnou noc v pařížském hotelu, kde jsem chtěl spolykat všechny slzy Tvých smutků a nepochopení, kterým Tě jiní odměňovali.
S Tebou v pátek pohasla hvězda pozemského nebe. Ale jsem si jist, že vzplanula v nedozírných vesmírných končinách. Sejdeme se tam ještě. Tak moc bych si to přál. Mám Tě rád, drahá Jano,“ uzavřel režisér Jiří Svoboda svůj vzkaz Brejchové.
