První osobní setkání s autorem předlohy i scénáře Zdivočelé země nosí herec stále v paměti. „Seznámili nás v tehdejším Filmovém klubu, ještě předtím jsem se tam scházel s režisérem Hynkem Bočanem, který mi naznačil, že Stránský si v hlavní roli Maděry představoval někoho jiného. Ale pak během natáčení přišel Jirka za mnou a řekl: ‚Beru to zpátky, jsem rád, že to hraješ právě ty‘,“ vzpomíná Dejdar na spisovatele, který do svých děl vtiskl vlastní zážitky politického vězně.
Spřátelili se, nicméně Dejdar měl stále vůči Stránskému respekt. „Byl to výjimečný člověk, šířil nakažlivý entuziasmus, neřekl snad větu, aby se nesmál. Zvážněl, jen když přišla řeč na křivdy; jakékoli,“ líčí herec.
K natáčení Zdivočelé země, která vznikala ve čtyřech sériích v letech 1997–2012, přivedl Stránský jako poradce bývalé spoluvězně komunistického režimu včetně Františka Zahrádky. „Kdykoli jsem byl s nimi, šokovalo mě, že necítí ani nenávist, ani ublíženost. Jenom jim vadilo, že se po tolika letech od pádu totality nedočkali omluvy, a také fakt, jak komunisté znovu expandují, a dokonce své oběti typu Stránského zpochybňují,“ vypráví Dejdar. „Právě za to Jirka do poslední chvíle bojoval: aby se nezapomínalo, aby si při sledování Zdivočelé země příští generace nemyslely, že je to smyšlená sci-fi jako Hvězdné války,“ připomíná herec poválečnou ságu západního, tudíž pronásledovaného letce na pohraničním koňském ranči.
Stránský, který vedle „muklovských“ témat psal i půvabné texty pro děti, podle Dejdara bojoval proti aroganci, tuposti, omezenosti; že se pral i s nemocí, věděl málokdo. „Kdybych to nevěděl, nepoznal bych to na něm. Myslím, že víc než vlastní fyzické útrapy jej zasáhla smrt manželky, to pro něj byla těžká rána,“ zmínil Dejdar ženu, jíž Stránský věnoval svůj poslední film, loňskou Baladu o pilotovi. Odhalil v něm totiž tragický osud jejího otce, jehož podrobností se dopátral až po letech; jeho dceři a své celoživotní lásce jej stihl odvyprávět až krátce před jejím úmrtím.
Poslední kovboj
Spisovatel, který se podílel na scénářích animovaného cyklu Příběhy cvrčka a štěňátka, nesměl až do listopadu 1989 publikovat. Teprve poté podle jeho textů vznikly snímky Piknik, Bumerang nebo Kousek nebe. Nicméně hořkost za ztracené roky necítil, rád opakoval, že měl vlastně obrovské štěstí, protože ve vězení se mohl učit od elity národa.
„Pohledný, šarmantní, silný člověk. Optimista, který všechno překoná a nic ho nezlomí,“ shrnul Dejdar portrét literáta, jemuž se i kvůli westernovému nádechu Zdivočelé země přezdívalo poslední kovboj.
