V době karantény v hlavě režiséra Jiřího Stracha (46) postupně uzrával nápad, že natočí pokračování oblíbené pohádky Anděl Páně 3. „Je to jako se sněhovou koulí, když děláte sněhuláka. Musíte ji po zasněžené zemi trošku prohnat, aby se na ni nabalil sníh. A to chvíli trvá. Obzvlášť v dnešní době, kdy je sněhu málo,“ směje se bývalý dětský herec a jeden z nejznámějších českých režisérů.
Před půl rokem jste v jednom rozhovoru zmínil, že vám doba přijde jako nefilmová, že témata jsou plytká. Platí to stále? Samozřejmě že teď prožíváme dobu, která přinesla nová a velká dramata. Na druhou stranu jen v době svatého Jana Nepomuckého ve 14. století Evropou prošlo asi pět morových vln a vymřela během nich možná až polovina jejích obyvatel. To znamená, že se 35 milionů Evropanů během 50 let odstěhovalo před Boží stolici (světovou populaci Černá smrt snížila z odhadovaných 475 milionů lidí na 350 až 370 milionů, pozn. red.). A je velký nepoměr v tom, co oni zažívali tehdy a co my dnes. V době, kdy přišly morové rány, měli lidé na poli úrodu a neměl ji kdo sklidit, tím pádem další rok neměli co jíst. My jsme i přes všechnu tu spoušť, kterou „koronáč“ způsobil, o luxus nepřišli. V krámě dostaneme i dál běžně maso, zeleninu, banány... Zatím jsme si nesáhli na dno utrpení tak jako naši předci. Jsme-li dostatečně chytří, empatičtí a máme-li představivost, podívejme se, kam ještě hlouběji by ta studna mohla vést. Ovšem abych se vrátil k otázce. Nějaké filmy z toho určitě vzniknou, ale asi je na ně ještě brzo. Na film o koronaviru by se mi teď do kina asi nechtělo. Nicméně netvrdím, že věci, které z toho vzešly, mě nezajímají.
Dočtěte tento exkluzivní článek s předplatným iDNES Premium
