Vloupali jsme se do metra v Berlíně, prozrazuje Jiří Mádl o natáčení s Vorlem

„Museli jsme se vloupat do berlínského metra. Stanici, která byla zavřená, jsme si prostě sami odemkli. Šli jsme tam s lidmi, kteří tou cestou šli už několikrát, ti byli úplně v klidu. A myslím, že ta část vypadá úplně nejlíp z celého filmu,“ říká Jiří Mádl ve speciálu ROZHOVARY Moniky Zavřelové o natáčení filmu Džob. Dál vzpomněl i na své festivalové začátky nebo natáčení letošní štědrovečerní pohádky.

Filmové vary 2025

Sledovat další díly na iDNES.tv

Do Karlových Varů letos Jiří Mádl dorazil hlavně jako porotce hlavní soutěže. Festival pro něj ale zároveň vždy znamená i návrat ke kořenům. První Křišťálový glóbus si z Velkého sálu Hotelu Thermal odnesl už před sedmnácti lety. „Tehdy jsem si myslel, že to tak bude každý rok,“ směje se.

Ačkoli má za sebou už řadu cen, jako herec i režisér, doma je nijak přehnaně neuctívá. „Já mám občas ty svoje ceny hozené třeba někde pod věšákem na prádlo mezi bruslemi. Ale ne, že bych si jich nevážil. Jenom prostě… nic není stálejší než dočasně přestěhovaná skříň,“ popisuje ironicky.

Podobně se vyrovnával i s kritikou. „Já jsem si na skříň lepil všechny hejty, dneska tam mám pochvaly,“ vzpomíná. „Tehdy nebyly sociální sítě, ale chodily mi třeba dopisy, na chatech a v diskusích toho bylo hodně. Tak jsem si to sbíral.“

Ne všechny fáze jeho kariéry ale byly bezstarostné. Po průlomovém Gymplu, který považuje za zlomový film své herecké dráhy, přišlo i těžší období. „Já si myslím, že kolem čtyřiadvaceti jsem začal být zavřený sám do sebe. Bylo to dlouhé období, do nějakých jednatřiceti. Nevím, co to bylo, ale měl jsem té pozornosti tolik, že jsem věděl, že vždycky něco přijde, tak jsem se radši nikam netlačil. Až jsem zjistil, že jsem zavřenej moc. Jsem rád, že jsem z toho ještě našel cestu ven,“ přiznává.

Máme třaskavou energii

Na natáčení Gymplu nezapomíná ani díky režiséru Tomáši Vorlovi, který po něm na konkurzu chtěl, aby v jedné scéně pořádně zařval „ať jde do p****e“. „To si pamatuju, že jsem si užil. S Vorlem máme takovou třaskavou energii, ale v dobrém samozřejmě... Když někde říká, že jsem mu narušoval natáčení propagací Vln, tak to není pravda. Na Vlny jsem dal nejvíc volných dnů ze všech filmů, co jsem dělal, ale ty dvě věci se časově úplně míjí. Ale možná je to jeho tajná PR aktivita.“

Na Oscarech, kam se s Vlnami dostal do užšího výběru, prožíval podobné napětí, jaké si pamatuje z dětství u hokeje jako dítě éry Nagano. „Já jsem vždycky chtěl hrát NHL. A když jsme čekali, jestli se Vlny dostanou na Oscary – jak lidi seděli u televize, fandili a čekali, jestli to padne, připomínalo mi to ty momenty...“ přibližuje. „Vlastně jsem to sledoval spíš jako fanoušek, chtěl jsem prostě, aby Česko uspělo.“

Kotek je měkkej, ale Mádl by byl dobrej. Vorel vzpomíná, jak obsazoval Gympl

Podle něj by ale českým filmům v oscarových kláních prospělo, kdyby se rozhodovalo o českém vyslanci do boje dřív a kampaně měly lepší financování. „Ale neumím říct, jak to zprocesovat, aby to bylo úplně fér,“ uvádí.

Na festivalu letos působil v porotě hlavní soutěže a překvapilo ho, jak málo se oproti předchozím ročníkům cítil unavený. „Já jsem si to tak rozvrhl, že jsem dva dny byl jak Popelka a pak šel někam s kolegy. Když se podívám kolem sebe, vidím spíš jiné zombíky. Já jsem v pohodě,“ říká s úsměvem.

Na konci roku ho diváci uvidí v nové roli – ztvárnil roli hlavního zloducha ve štědrovečerní pohádce. „Mám tam plešku, vlasy, obrovskej fousíček a vypadám opravdu hodně zajímavě,“ popisuje nadšeně. „Ta postava se narodí z hořkosti a neuznání, to mě bavilo. A užíval jsem si to jako blázen.“