Jiří Mádl byl hostem na Letní filmové škole v Uherském Hradišti, kde uvedl svůj film Na střeše a poté snímky Hra a První akční hrdina, kde ztvárnil hlavní role.
„Hradiště patří mezi města, kam opravdu rád jezdím. Je pro mě v jedné skupině s Olomoucí, Zlínem a Bratislavou. Pro mě jsou ta města něčím podobná,“ říká na začátku rozhovoru herec, režisér a scénárista Mádl.
Do českých kin se chystá film Hra, ve kterém jste ztvárnil hlavní roli. S jakými ohlasy jste se zatím setkal?
Ohlasů je zatím málo. Měli jsme zatím jen jednu projekci v pražském Kině pilotů, což je kino pro filmové fajnšmekry. Na promítání pozvali své nejvěrnější diváky, kteří jsou řekněme filmově znalejší publikum. Reakce byly výborné. Samozřejmě ne všechny, Hra není film pro každého.
Jak jste s novým filmem spokojený vy?
Mám ten film rád. Myslím si, že s filmy je to jako se ženami. Člověk má mít nejraději ten, se kterým tráví nejvíce času, nebo na kterém zrovna dělá. Takže mám nejraději ten film, na kterém zrovna pracuji. Z práce mám dobrý pocit. Byla intenzivní a smysluplná.
Ve Hře hrajete roli mladého ředitele oblastního divadla, který má problémy se ženami a divadelní hra, kterou dlouho připravoval, je nakonec diváckým fiaskem. Jak jste se v roli cítil?
Ten film je o roli muže v moderním světě. Mám pocit, že se v záplavě snah o rovné platy zapomnělo dívat na muže, kterým se v moderním světě mění jejich role. Hra se líbí v tom, že ukazuje rozkol mladého muže, který chtěl být manžel, milenec, umělec, zároveň i manažer. Hlavní hrdina chce být dítětem a trošku už i chlapem. Vlastně se to v něm všechno hrozně pere. Myslím, že dnešní doba to chlapům vůbec neusnadňuje a nutí je, aby zůstali někde na půli mezi těmito póly.
Hra vznikala v česko-chillsko-francouzsko-jihokorejské koprodukci. Co to pro herce znamená?
Každý koprodukční vstup má jiný charakter. Z Francie a Jižní Korey šly na film spíše finance, Česká republika a Chile jsou tvůrčími stranami procesu. Znamenalo to pro mě, že jsem dostával scénáře v angličtině a dialogy jsem přepisoval do češtiny, aby film do českého prostředí zapadal. Hru režíroval chilský režisér. Když se podíváme na jihoamerické filmy, ve scénách se neustále mluví. V Česku mluvíme méně, jsme na slovo skoupější jako například v Německu.
Nemáme co říct
V jaké kondici je český film?
V lepší než například před pěti lety. To byl film v obrovské krizi, nefungovalo financování. Abyste mohl točit film, musíte být v tvůrčím klidu. Musíte si na film najmout lidi, kterým musíte dát záruku, že věci budou fungovat. Teď už filmový fond funguje, dává třeba i peníze na vývoj scénářů a projektů.
Erotické drama. V poctě naší nové vlně váhá Jiří Mádl mezi dvěma ženami |
Dnes je kondice českého filmu dobrá. Začínáme se dostávat na festivaly, ale v tom je i jiná věc než samotná kvalita filmu. Země na festivalu musí být zajímavá. Po revoluci bylo Česko malá, ale hrdá země, která bojovala za lidská práva. Teď se bavíme se všemi, hlavně, aby to bylo ekonomicky výhodné. Nic moc nám nevadí, hlavně ať máme doma smrad a teplíčko. Když je země nezajímavá, je pro kritiky nezajímavý i její film.
Co se stalo, že jsme přestali být zajímaví?
To nevím. Ale myslím si, že jsme se změnili v něco jiného. Česko byla země, která přešla tranzicí v demokracii, po revoluci zde panovala velká euforie. Češi si nesli to, v čem jsou nejsilnější. Když byli v tlaku, nutilo je to k improvizaci, kreativnosti a ke tvořivosti. Teď se máme dobře a hrdinství a tvořivost se z nás vytratily. V politice nemáme co říct a ani ve fotbale už nejsme tak dobří. Stačí s námi běhat a uběhat nás. Nevím, čím to je.
Letos jsme na filmovém festivalu ve Varech neměli v hlavní soutěži film žádného českého režiséra. Co to pro český film znamená?
Myslím, že je to jen ročníkem. Mě to překvapilo, doufal jsem, že se tam dostane Hra, což se nestalo. Nemyslím si, že by na tom byl český film špatně. Máme zhruba po padesáti letech zástupce na soutěži v Benátkách, a to Nabarvené ptáče. Jsme takoví festivaloví otloukánci, nikde nás moc nechtějí, no.
Myslíte, že účast Nabarveného ptáčete v Benátkách může český film nakopnout?
To se může stát. Režisér Václav Marhoul film pojal produkčně epicky. Vím, že aby film mohl vzniknout, musel zastavit svůj dům. Takto se ale filmy pořád točit nedají. On to riskl a podařilo se mu to. Doufám, že Nabarvené ptáče upozorní na to, že i u nás se dá takový film udělat.
Režírování jako výchova dítěte
Studoval jste scenáristiku ve Spojených státech. Jaké vidíte hlavní rozdíly mezi českým a americkým filmem?
Američtí filmaři o filmu mohou uvažovat jako o zboží, jako o byznysu. U nás sice používáme označení filmový průmysl, ale průmysl to není, české filmy nejsou výdělečné. U nás filmy fungují jako neziskovka. Pokud si spočítáte, kolik do toho vložíte a kolik film vydělá, nenese to vůbec nic. Pro producenta jsou to nevratné peníze, není to tak, že si za filmový úspěch postavíte dva domy a pořídíte osm aut. Ve Státech to funguje jinak.
RECENZE: Jak málo stačí k velké radosti, předvádí Jiří Mádl Na střeše |
Jste i režisérem. Co vás na tom baví?
Já nevím. Zatím jsem nepřišel na to, co je na tom lehkého. Třeba v herectví máte spoustu hezkých momentů, třeba když si poprvé čtete scénář a zjistíte, že to dělat chcete nebo třeba premiéra. Režírování filmů bych přirovnal k výchově dětí.
Nejsem sice rodič, ale jedno dítě jsem vychoval. V rodičovství zažijete spoustu starostí, spoustu bojů. Máme ale přirozenou potřebu toho, že na svět chcete něco přivést. Přesně tak to mám s režírováním. Baví mě to a já vlastně nevím proč.
Napadlo vás v pubertě, když jste zažíval velký úspěch Snowborďáků, že jednou budete žádaným hercem a režisérem?
Ne. Ale napadlo mě, že budu psát knížky nebo filmy. Vždycky jsem to chtěl dělat.
Co jste po Snowborďácích čekal?
Čekal jsem, že to bude úspěch. Tušil jsem, že to bude hit. A hit to i byl. Věděl jsem, že asi budu hrát dál, že mě budou chtít. Sám jsem nevěděl, jestli to chci. Stále jsem doufal, že budu hrát hokej, kvůli zranění jsem si v hokeji musel dát pauzu. Čelil jsem rozhodnutí, jestli se vrátit na led nebo jestli hrát. Roztrhl se však zájem o mě a já jsem to bral jako znamení toho, že se mám rozhodnout pro film. Dnes už vím, že jsem udělal dobře.
Můj život je plný zážitků. Vzdělávám se, potkávám zajímavé lidi a pořád se něco učím. Udržuje mě to v mysli mladšího, než jsem. Okysličuje mě to.
Ne, bude líp!
Demonstrace slusnosti a lasky k zemi. Bez spetky nenavisti. Jedna velka radost a oslava probuzeni.
Přemluv bábu
Je tomu devět let, co jste natočil s Martou Issovou video s názvem Přemluv bábu, kde jste přesvědčovali mladou generaci, aby šla za svými prarodiči a přemluvila je k tomu, aby volili pravici. K čemu byste přemlouval bábu a dědu teď?
Kdyby bylo Přemluv bábu dnes, nikoho by to nezajímalo. V tichosti by to odešlo, nemělo by to takový ohlas, jako to mělo tehdy. Člověk se na to musí dívat optikou doby, tehdy se všechno lámalo.
Jiří Mádl (32)
|
Tehdy jsme byli úspěšní. Předsedali jsme Evropské unii a v Unii jsme byli respektovaní. Jenže nakonec se hlasovalo o vyslovení nedůvěře vládě, byly předčasné volby. My jsme v Přemluv bábu snažili mobilizovat jednu skupinu obyvatel a na to lidi nebyli zvyklí. To video fungovalo, splnilo to účel. Dnes už je schopnost mobilizace obrovská. Dnes je potřeba opakovat si to, co děláme, co chceme a je důležité se definovat.
Kdo dnes může bábu a dědu přemluvit? Je to stále mladá generace?
Není to o tom někoho přemlouvat. Je důležité vysvětlovat, co jsou dezinformační weby, Parlamentní listy, Aeronet. Jsme pod vlivem cizí mocnosti, která tu probouzí nenávist jedné skupiny vůči druhé. A to je špatně.
Účastnil jste se demonstrace proti Andreji Babišovi, kde jste před publikem promlouval. Proč jste se účastnil?
Byl jsem oslovený. Myslel jsem si, že si demonstrace zaslouží i účast veřejných osobností. Myslím si, že úloha umělce ve společnosti je věci pojmenovávat, nazírat na ně z určitého pohledu a pokud něco visí ve vzduchu, tak to říct.
Takže nesouhlasíte s názorem, že by měli umělci zůstávat apolitičtí?
Ne. On to pořád někdo chce. Já nechci být lidový bavič a nikdy jsem nechtěl být někým, kdo je neutrální a má co nejvíce fanoušků. Já jsem chtěl být vždycky někdo, kdo je autentickým, pravdivým.
Po demonstraci na Letné jste na svém Facebooku psal, že bude líp. Proč si to myslíte?
Takhle situace nemůže vydržet. Nové generace si všechno vezmou zpět. Vyrostli jsme ve svobodě. Jestli sem Rusové chtěli přijít, jdou pozdě. Jsou sice trpěliví, ale jdou pozdě. Vyrostli jsme, vidím to optimisticky.
