Při prvních projekcích mi bylo zle. Vlny jsou film pro velké plátno, říká Mádl

V srpnu vstoupí do českých kin Vlny, třetí film v režii Jiřího Mádla, který se odehrává na půdorysu dění v Redakci mezinárodního života Československého rozhlasu na konci šedesátých let. Trápí režiséra měsíc před premiérou nízká čísla návštěvnosti kin? „Myslím, že ta čísla nám neříkají, že by byla kina nebo kinematografie v krizi. Změnil se jen výběr diváka. Prostě mu musíme dát dobrý důvod, aby do toho kina šel,“ říká v rozhovoru z karlovarského filmového festivalu.

Rozstřel

Sledovat další díly na iDNES.tv

„Spousta výtečných filmů nemá zas tak velkou přidanou hodnotu na to, abyste je museli vidět na velkém plátně a se skvělým zvukem,“ vysvětluje Mádl.

Sám už má několik pracovních a testovacích projekcí Vln za sebou, ve Varech snímek zamířil na plátno Velkého sálu Thermalu v pondělí odpoledne. Ještě před ním Mádl o svých pocitech z promítání uvedl: „Nebylo to vůbec nic příjemného. Klepu se, je mi zle a tak... Začínám ale tušit, že možná si to v tom Thermalu konečně užiju.“

Součástí filmu jsou i velké výpravné scény. Byly pro Mádla jako režiséra tím nejnáročnějším? „Možná by byl divák překvapený, co já jsem považoval za těžkou scénu a co ne. Ty davové scény jsou složité tlakem, protože jsou samozřejmě drahé, ale jinak pro mě bylo nejtěžší točit scény v místnosti, kde je strašně moc herců. Předchozí filmy jsem dělal o hodně málo protagonistech, takže tohle byla velká změna,“ odpovídá.

To není ansámbl, ale lunapark. Jiří Mádl dotočil dobové drama Vlny

Stěžejní úlohu jak ve filmu, tak při jeho přípravách sehrála rozhlasová novinářka a překladatelka Věra Šťovíčková, se kterou se Jiří Mádl často setkával. „Její hlas pořád slyším. A když ji hraje Táňa (Pauhofová, pozn. red.), tak ji tam hrozně moc vnímám. Jsou i momenty, kdy se úplně zarazím, jak strašně moc je tohle Věra, i když má samozřejmě Táňa jiný hlas, tak tam prostě je,“ prozrazuje.

A co si odnesl do budoucí života ze společného setkávání nejen s ní ale i dalšími členy redakce? „Strašně moc. Hlavně to, že měli rádi život. Všichni chtějí slyšet to hrdinství, ale já mám pocit, že je nejprve někde ‚mít rád život‘ a pak se tohle možná rovná hrdinství. Jde to trochu ruku v ruce. Když jsem se nimi o tom bavil, nepůsobili poraženě. Naopak trošku vítězně. Uvnitř neprohráli, nezlomili jim lidského ducha. Naopak ho posílili a oni si to nesli životem dál,“ popisuje.

V rozhovoru se dál dozvíte, jaká kniha stála u začátku příběhu, jestli Jiřího Mádla baví učit studenty, jak je učí psát scénáře a co znamená psaní scénářů na sekvence. Řeč přišla i na to, jak se těší na červené koberce a jak to vypadá s dalším pokračováním filmu Gympl a Vejška.