RECENZE: Špion s oscarovou šancí přináší precizní žánrovou lahůdku

Pro někoho zdlouhavě staromódní, pro jiného bezchybně starosvětské. Špionážní drama Jeden musí z kola ven, které do českých kin vstupuje s třemi čerstvými nominacemi na Oscara, stojí někde na pomezí vkusu generací a uprostřed mezi šedesáti- a sedmdesátiprocentní známkou.

Ovšem kdo zná jméno John le Carré, rázem ví, že bude mít tu čest s tichým rafinovaným důvtipem, jenž nemusí látat díry v logice sérií honiček. Distributor ostatně připomíná, že příběh vychází ze skutečného případu, po němž byla britská tajná služba nucena zcela změnit svou strukturu – a díky této reorganizaci odešel na dráhu literáta i "špion" le Carré.

Našedlé kouřmo snímku odpovídá náladě 70. let, kdy se rozehrává nikoli akční bondovka, nýbrž plíživá šachová partie o mnoha neznámých. Přímo ve vedení britské MI6 je nasazen sovětský agent, kterému kdosi z mocných umetá cestu.

Jako paní Columbová

K jeho odhalení je povolán zpět předčasný penzista v podání skvělého Garyho Oldmana, jenž hledá zrádce mezi bývalými kolegy ztělesněnými rovněž prvoligovými herci v čele s Colinem Firthem.

Jeden musí z kola ven

70 %

VB/Francie/Německo, 2011, 127 min.

režie Tomas Alfredson,

hrají Gary Oldman, Colin Firth, Tom Hardy, Mark Strong,

Kinobox: 69 %

IMDb: 7.0

Oldmanův hrdina má rysy soukromého očka s klamným vzezřením vysloužilého úředníčka, který během pátrání podniká výpravy do vlastních vzpomínek na bujaré vánoční večírky centrály i za někdejšími kolegy, z jejichž pospolitosti čiší nostalgie staré dobré gardy. Trochu rušivý tón přinese milostná zápletka jednoho z mladých agentů, naopak Oldmanově filmové manželce sluší syndrom paní Columbové – v hovoru či náznaku siluety občas přítomné, ale jinak neviditelné.

Milovníci přestřelek si přijdou na své jen vzácně, ale navzdory důkladné pečlivosti neztrácí film napětí a divák zvědavost. Hlavně díky půvabným stylotvorným detailům britské školy, k jejímž ctitelům švédský režisér Tomas Alfredson zjevně patří, ale i kouzelné dobové patině všech "špionských" přístrojů a hudbě Alberta Iglesiase.

Z filmu Jeden musí z kola ven

Právě hudba je možná nejslibnější ze tří oscarových šancí snímku, neboť mezi scénáři podle předlohy se za favorita považují Děti moje a mezi herci George Clooney, ačkoli Oldman se snadno zastínit nedá. Jeho rekonstrukce dávného dialogu s nepřítelem patří k chvílím, kdy člověk tají dech, přestože se navenek nic neděje. Takový je celý film Jeden musí z kola ven: nenápadně precizní žánrová lahůdka dýchající chladem kancelářských vztahů i studené války.