Je-li sponzor, důvod se vždycky najde

12. září 2002 13:53

Buď Víta Olmera, tvůrce dodnes fascinujících hořce zábavných filmů Jako jed či Co je vám, doktore?, unesli mimozemšťané a místo něho vrátili dvojníka, který Olmerovým jménem podepsal neskutečnou záležitost jménem Waterloo po česku. Pak jde o zákeřný útok cizích planet na pozemskou kulturu, přeukrutnou odplatu za Den nezávislosti.

Nebo vznikl omyl čistě úřední. Pak ať tvůrci i diváci svorně hledají viníka, jenž nepoznal, že se zrodil novátorský umělecký tvar mimo omezené hranice lidského poznání, a výsledek poslal do kin, ač tam nepatří. Neboť Waterloo po česku není jen smutný pohrobek raných 90. let s řídkými privatizačně restitučními fraškami, jen další výkřik pro kýžené zviditelnění sponzorů vržený naslepo do hledišť, kam už dávno chodí úplně jiné divácké generace na úplně jiné filmy za úplně jiné peníze. Waterloo totiž není vůbec film. Ale co to vlastně je, ví bůh.

V y n á l e z p r o 2 1 . s t o l e t í

Vzhledem k Jiřímu Krampolovi, průvodci televizního pořadu Nikdo není dokonalý, zde hlavnímu aktérovi všech pěti povídek o manželství, by se dalo říci, že Waterloo je nastavovaný anekdotář. Jeho hrdina totiž čas od času praví Tuhle znáte? - a sype zlidovělé vtipy na barový pult. Kromě toho celý ne-děj tohoto ne-filmu vroubí komentář, jaký tu ještě nebyl: ne snad něco tak otřelého jako hrdinův vnitřní hlas, nýbrž vyprávěč recitující, co postava cítí a co se jí honí hlavou. To je objev pro 21. století, převratná doplňková služba hercům, kteří „to“ neumějí zahrát, i divákům, kteří „to“ nechtějí pochopit. Výsledkem tedy není film, nýbrž víceúčelový kousek, jaký lze použít pro rozhlas či coby zvukovou kulisu ke draní peří za večerů u louče. Neboť pro potřeby Waterloo po česku nemusel být kinematograf vskutku vůbec vynalezen.

O s t n y z D i k o b r a z u

Humor připomene časy Dikobrazu, jenž své satirické ostří brousil navzdory režimu na podobně statečných prvcích. Třeba na jménech: ve Waterloo se potkají pánové Rozvinul a Zavinul, dále Hruškovi i Švestkovi. Pokud jde o slovník postav, ledva Krampol dí prvé, poměrně nevinné „k..., já mám sklerózu“, jsme doma. A bude hůř.

A oč vlastně v ne-filmu jde? O nic, avšak pokaždé jinak. V úvodní Francouzské trojkombinaci předvádí Simona Chytrová tělo ve sprše i v bazénu, nechybí ani přemet, její parádní číslo pro každou příležitost. Krampol se tu potí coby uštvaný podnikatel, což se dokládá věčnými telefonáty v posilovně. Hutné poselství sděluje,

Waterloo po česku ČR, 2002
námět, scénář a režie	Vít Olmer
kamera	Juraj Fándli
hrají	Jiří Krampol Emília Vášáryová Oldřich Vízner Simona Chytrová Eva Holubová Jana Paulová Oldřich Navrátil David Suchařípa
hudba	M. Vidlák M. Dvořák P. Hrubeš
délka	95 minut
žánr	komedie
Waterloo po česku - premiéry
kina	12. září 2002

že psí nalezenec je pro rodinu důležitější než auto a kožich, a pokud to manžel nechápe, manželku utěší mladý veterinář.

Svatozář, vousatá anekdotka o muži předstírajícím hluchotu, aby unikl diktátu hubaté ženy, vydá sotva na bakalářskou historku. Dryáčnické sólo Evy Holubové zamázne i výrazy, jež jiným váznou v hrdle, zato motiv dívky začtené do mlžně předváděného románku o komtesce a švarném hulánovi je k tomu přilípnut snad jen proto, aby tvůrci vytáhli z producenta vyšší rozpočet.

Servisní článek k filmu najdete ZDE.

Sólo na bicí, povídka chalupářská, začne názorným vybíráním žumpy, leč zlomí se v akční pokus, neboť do soužití obstarožního bubeníka a jeho tiché paní - trpná i trpící Emília Vašáryová - vpadne mladý zlosyn stíhaný policií. Stesk po socialistických časech naplní bývalý pomocník bývalé VB krutou pointou. Zhola zbytečný je opět snový přívažek, tentokrát idylka mladých kdesi na pláži.

N e š t ě s t í n e c h o d í s a m o

Ostrov lásky, toť už čtvrthodinka dokonale o ničem. Další uštvaný podnikatel - Oldřich Vízner - se zpovídá ze svých trablů se ženami rozšafnému mudrci čili Krampolovi, jenž mu po selsku radí za pomoci anekdot a hojné pálenky. Místo v hospodě Na Růžku, jež by bohatě stačila, se vše odehrává pod jižním sluncem. Naoko záminka, jak ukázat nešvary českých turistů, ale spíše si štáb chtěl prostě zaletět k moři. Je-li sponzor, důvod se vždy najde.

Závěrečné Waterloo po česku vypráví o památkáři, jehož žena podvádí, dcera přehlíží a nikdo neposlouchá. I upne se ubohý k napoleonským dějinám, kde najde vzor v Bonapartově maršálovi - tedy opět cesta, jak producentům usypat z peněženky na dobové kostýmy - a svou vzpouru završí u kypré dámy. Velký výkon v malé roli podává papoušek. A to je konec, ač zdánlivě ještě nic nezačalo.

Neštěstí nechodí nikdy samo. Nenasytům je určen nášup doplněný o další povídky ve stejnojmenné knize, která podle nakladatelství Hart není jen obchodním doplňkem k filmu, nýbrž „samostatným literárním útvarem“. Tolik legrace najednou se snad nedá unést ani za vyhladovělého čekání na televizního Silvestra.