RECENZE: Jason Bourne zestárl a opět řádí. Tentokrát ale nemá proč

Kdyby takhle vypadaly všechny akční snímky, měly by respekt. Ale Jason Bourne není jen řadový přírůstek žánru, nýbrž oživení kultu, jejž Matt Damon a Paul Greengrass v dílech Bournův mýtus a Bourneovo ultimátum dovedli na vrchol. Výš už to asi nejde.

V čistém úvodu s rychlým sestřihem minulých souvislostí prohlásí někdejší agent bez paměti, že už si vzpomněl: „Na všechno.“ Ale ještě existují věci, které neví. A kvůli nim je opět na odstřel.

Základ nového spiknutí se trochu lacině veze na snowdenovské vlně aneb „kdo, jak a proč nás sleduje“. Naštěstí Bourne není romantik ve službě idejím, zdůrazňuje, že jeho mise je tentokrát „ryze osobní“.

Z podstaty zápletky též plyne, že se válka zhusta odehrává on-line; přitom i blikající monitory jsou tak napínavé a počítače tak neskutečně rychlé, že by divák svůj vlastní líný křáp nejraději rozšlapal.

Souběžně zuří ženská válka blondýny s brunetou: bývalá agentka čili Julia Stilesová hrdinu varuje, ctižádostivá novicka Alicia Vikanderová ho lanaří. Temnou stranu zastupují šéf špionáže Tommy Lee Jones a jeho osobní „čistič“ Vincent Cassel, oba typově i herecky přesní. Karty jsou rozdané, trasa jízdy vytyčená: Athény, Berlín, Londýn, Las Vegas, centrála CIA v Langley.

Bezmála desetiletí, jež od jeho posledního bourneovského natáčení uplynulo, Damonovi sedí, stárnutí se promítlo do výrazu hořké dekadence. Tak proč se nedostaví minulá závrať?

Důvod tkví hlavně ve scénáři, který pro vzkříšení legendy našel jen chabou, dost otřepanou záminku. A co se akce týče, tvůrci sami si takříkajíc naběhli na smeč.

V přímém přenosu

Hned první akční scéna, zasazená do noční řecké demonstrace, totiž bere dech. Má náladu, tempo a říz, v nekonečné smyčce střídá strach zviditelného dění i z jeho neviditelných režisérů u klávesnic na druhém konci světa.

Greengrassovo reportážní vypravěčství jakoby v přímém přenosu a reálném čase dokonale pracuje s detailním druhým plánem pouličních výtržností, vodních děl, ohňů, policejních vozů aštítů, které pro hlavní aktéry v jejich soukromém ohrožení tvoří navýsost nervní, ale účelné krycí pozadí. Navzdory její délce sleduje člověk celou sekvekci v nejvyšší pohotovosti všech smyslů, až si nakonec říká, že tak parádní nástup už snad tvůrci ani nemohou překonat.

A bohužel opravdu nepřekonají. Což je zásadní stavební chyba, jestliže má akční film silnější start než finále, které rafinovanost vymění za rachot automobilových honiček.

Jason Bourne

65 %

USA, 2016

Režie: Paul Greengrass

Scénář: Paul Greengrass, Christopher Rouse, Robert Ludlum

Hrají: Alicia Vikanderová, Matt Damon, Julia Stilesová, Tommy Lee Jones a další

Stále platí, že Jason Bourne, jakkoli jej oba předešlé snímky tandemu převyšují, je výrazně lepší než odvozenina Bournea bez Bournea čili snímek Bourneův odkaz, jehož pokračování se rovněž chystá. Zatímco však Greengrass dříve udržoval křivku divácké pozornosti v neměnné výši takřka na jeden zátah, nyní místy polevuje. Znovu se vrací do rytmu tam, kde se může uchýlit ke své specialitě, k chaotickým výjevům masové paniky, jíž Damonova postava tak dovedně využívá. Pak znovu film tepe vzrušením, ať se kamera pohybuje mezi potenciálními kulkami v ulicích střízlivé evropské metropole, nebo v honosném kongresovém hotelu mezi hračkami budoucnosti ve vypjaté atmosféře očekávání historického okamžiku, kdy tu nový Steve Jobs ohlásí další technologickou revoluci.

Nicméně premiérový Jason Bourne je pořád velmi slušný špionážní thriller, třebaže jeho příběh přejímá různá klišé a jeho akční bravura se omezuje na tři vydatné „filmy ve filmu“. Protože vyústí ve velmi otevřenou situaci, které chybí už jenom titulek „pokračování příště“, dá se pouze doufat, že ke svému budoucímu řádění dostane agent smysluplnější důvod než čistě kasovní „návrat pro návrat“.