Je 29. června 1985, odpoledne. Manželé Dietlovi s dcerou a synem dorazili na tenisové kurty v Praze Braníku. Bílému sportu vášnivě holdují už několik let. Nejčastěji hrají čtyřhru, protože tatínek Jaroslav napadá na jednu nohu, a tak je praktičtější, když se o půlku kurtu dělí se spoluhráčem. Než se pustí do zápasu, je potřeba se rozehrát. Jaroslav se rozpinkává se synem Janíkem, vrátí první míč, vrátí druhý míč – a pak znenadání padá k zemi.
Úzkostlivě trval na tom, že všichni musí sedět u televize s dostatečným předstihem a sledovat děj od prvních tónů úvodní znělky. Ihned po skončení chtěl slyšet jejich názory.