Přísně utajovaný film se odhalí i novinářům až v den distribuční premiéry. Což je poměrně vzácné a mívá to zpravidla jen jeden ze tří důvodů: produkce nestíhá dokončovací práce, nebo si schovává v rukávu eso, a nebo oddaluje zklamání.
Ale jedno je předem jisté. Ačkoli tvůrci donekonečna opakují, že nejde o pokračování slavné romance, nýbrž o pouhé oživení její nálady, pamětníci budou stejně v novém hrdinovi třeba jen podvědomě hledat shodné rysy s pasákem krav, který v roce 1976 okouzlil učitelskou dcerku v podání Daniely Kolářové.
Na otázku, proč si partnerství nezopakovali, odpovídá Hanzlík s dávkou sebeironie: „Protože mi řekli, že musíme příběh trochu omladit. Takže tam hrají samí mladší – a já.“ Nicméně jistý ráz přirozeného gentlemanství měl už jeho potetovaný kovboj.
Když má Hanzlík popsat, co si pod pojmem gentlemana představuje, vybaví se mu filmový milovník Oldřich Nový. „Ale i můj tatínek byl z tohoto rodu. Předválečná doba, kterou oba zažili, měla určitou noblesu. Lidé se setkávali v kavárnách, tančilo se v barech, dámy i pánové dbali na elegantní oblečení, nosily se klobouky. Na druhé straně se jezdilo do přírody, kde trampové u táboráků zpívali písně a na ohni si vařili v kotlících, ale i to v sobě mělo jistou úroveň. Sokolové dbali nejen o tělesnou zdatnost, skauti měli čest a hrdost na svou vlast ve znaku,“ soudí Hanzlík, který se netají kritickým pohledem na současné odcizení.
Fotogalerie |
„Dnes téměř všichni stále čučí do mobilů a děti spolu žijí jen na internetu. Když jsem byl kluk, po škole jsme hodili tašku do kouta, zhltli oběd a hurá ven; na Petřín, na Kampu, tam jsme si hráli na četníky a lupiče a vůbec jsme se společně vyřádili, rodiče nás museli večer honit domů. Dnes rodiče nutí jít děti naopak ven od počítačů. Některým dokonce vyhovuje, když dítě sedí u televize, protože se o ně nemusí starat. A internet i televize jsou plné násilí, vraždy vidíte téměř v přímém přenosu, náš krásný jazyk hrubne, tolerance mizí. V takovém prostředí se noblese nedaří, těžko v něm najdeme gentlemana, i když existují výjimky jako Marek Eben nebo Zdeněk Svěrák. Jenže mladí mají jiné vzory,“ lituje Hanzlík.
Zjevně není sám, ne náhodou stále připomíná, že snímek adresuje lidem, kteří se mu svěřují, jak se jim stýská po „úsměvu na tváři a pohlazení po duši“. Pro ně, zejména prý pro ženy, tedy Hanzlík sepsal starosvětsky tužkou do sešitu prázdninovou úsměvnou romanci o touze po svobodě, pozdní lásce a naději.
Její hrdinka, kterou hraje Alena Antalová, tráví se svým manželem v podání Igora Bareše každé léto v chatové oblasti za Prahou. Ale jejich vztah už dávno propadl stereotypu: on buď hraje karty v hospodě, nebo staví do lahví modely lodí ze zápalek, ona se těší na kamarádky, které za ní jezdí na kole. Ospalé dny prolomí teprve, jak káže zákon love story, tajemný cizinec.
Tedy sám Hanzlík coby stále elegantní světák z jiného světa, princ na bílém koni (kterého si sám do role bezstarostně vepsal a pak se proklínal, když musel do sedla po dvacetileté pauze), navíc předpokládaný nový majitel místního zámku, jemuž má vrátit bývalou krásu.
Pro ženu, kterou její životní partner takřka už nevnímá, se galantní muž stává vítaným způsobem úniku ze všední rutiny, ovšem její rodina včetně Lucie Vondráčkové v roli dcery na to není připravena. Babička se přece nemůže zamilovat!
Jaromír Hanzlík a Jiří Adamec
Jestliže Hanzlík riskuje coby debutující scenárista, televizní režisér Jiří Adamec točil poprvé pro kina. „Jistěže každý režisér, který celý život vyrábí pořady pro jeden večer, byť i pro miliony lidí, touží přispět do filmového archivu. Mně se to poštěstilo díky náhodnému setkání s Jaromírem Hanzlíkem na Václaváku. Ale kdyby se to nestalo, asi bych nijak nehořekoval,“ míní Adamec, který prý po celý život snil o jiném žánru, filmovém muzikálu.
Sám Adamec kdysi studoval herectví, ale změny profese nelituje. „Pokud herec nemá zásadní roli, pak filmem či seriálem jenom profrčí, zatímco režisér si ho celý nádherně prožije. Co může být krásnějšího? Umím každý kousek svého filmu zpaměti, uměl jsem nazpaměť dokonce celé díly svých seriálů,“ vzpomíná tvůrce, který v mládí stál před kamerou v detektivkách Pokus o vraždu či Vím, že jsi vrah. Zato na rozdíl od Hanzlíka nikdy nenapsal scénář: „Proč? Protože si myslím, že to neumím. A vyzkoušet si to by mě stálo mnoho času, který jsem nikdy neměl. Zaplaťbůh.“
V každém případě oba pozdní debutanti, píšící herec Hanzlík i filmař Adamec, svým Létem s gentlemanem hodně riskují. Zaprvé pověst ve svých hlavních profesích, kterou si dlouhá léta budovali. Zadruhé vzájemné přátelství: není žádným tajemstvím, že scenárista „na place“, natož v hlavní roli a s hvězdným oparem, může pořádně zahýbat pravidlem, že umění nezná demokracii, neboť režisér (a maminka) má vždy pravdu.
A zatřetí, coby spoluproducenti oba riskují i vlastní peníze. Což je však sympatický typ hazardu a zdá se, že na mizinu přijít nemohou. Jednak právě romantické komedie od loňského hitu Po čem muži touží až po letošní silný nástup Žen v běhu drží návštěvnost českého filmu nad vodou, jednak snad neexistuje pamětník, jenž by nebyl zvědavý, jak se socialistický honák převtělil v kapitalistického kavalíra.
