Filmové vary 2025
Sledovat další díly na iDNES.tvKdyž letos stála na červeném koberci v Cannes, připadala si jako v Karlových Varech – jen s mořem navíc. „Byl to mimořádný zážitek a obrovská čest nejen pro nás, ale i pro český film. Moře, DJové hráli sety, lidi tančili, když někdo čekal dlouho, začal tančit. Byla tam strašně příjemná, taneční nálada. Připadalo mi to, jako když stojím po projekci v Thermalu,“ popisuje.
 |
Řeč přišla i na její první procházku po červeném koberci. „Byla jsem nervózní a klepala se mi kolena,“ vzpomíná. Teď už si to však umí užít. „Beru to jako celek – miluju festival, podporuju ho, vidím lidi, kteří mávají a drží palce. Je to krásný zážitek,“ vysvětluje. A co reakce na její šaty? To už teď vůbec neřeší.
„Pokud by mě někdo sejmul, je mi to líto spíš kvůli návrháři. Já vím, co nosím a jak se v tom cítím. Jestli za to dostanu jedničku nebo pětku, to mně opravdu karlovarský festival nenaruší,“ říká. Šaty volí tak, aby odpovídaly akci a aby v nich byla sama sebou: „Vybírám je tak, aby to souviselo s tou akcí. A co tím chci třeba i říct.“
Herectví bere jako prostor, kde se člověk občas ztratí – a zase najde. „V každé roli se člověk trochu ztratí. Pokud ji dělá hluboce, tak nejsem nikdy úplně já. Ale dnes už vím, kdy se vrátit k sobě,“ vysvětluje. Dřív to ale prý tak snadné nebylo. „Když jsem začínala, měla jsem pocit, že mě role, styling a situace mění. Dnes už se nesnažím být někým jiným. Mluvím za Janu, ne za někoho, koho ode mě čekají.“
Velké zkušenosti jí dala i cesta do New Yorku, kam odjela před lety, aby se naučila anglicky. „Byla to největší škola mého života. Potřebovala jsem se naučit být sama a přestat se bát. Dřív mě všechno stresovalo, castingy byly konec světa. Myslela jsem si, že nejsem dobrá herečka,“ přiznává.
Bez Bartošky bude festival jiný. Pořád ho tu vidím někde za rohem, přemýšlí Mucha |
Film Karavan, který se letos uvádí i ve Varech, podle ní není „menšinový“. „Je to silný příběh, nádherně natočený a skvěle zahraný. Pokud fandíte českému filmu, nenechte si ho ujít,“ doporučuje. Jeho oscarové šance komentuje opatrně: „Jsem součástí Akademie, ale za Karavan hlasovat nemůžu. Uvidíme, koho vybereme.“
Velkou změnou v životě Jany Plodkové byl za poslední dobu její odchod z angažmá v Divadle Na zábradlí. „Po deseti letech jsem cítila, že potřebuji volnost. Chci si víc vybírat projekty a rozhodovat sama,“ říká.
Definitivní rozhodnutí v ní zrálo několik let. „Jakmile bylo to rozhodnutí stoprocentní, už se neozval žádný červíček pochybností.“
