Komunistický režim učinil ze zapáleného božího bojovníka lidového vůdce utlačovaných mas, který přichází na scénu dějin teprve se zrodem husitské revoluce, tedy jako již zralý muž.
Však také ve filmu Otakara Vávry z roku 1955, na jehož kostýmech se podílel Jiří Trnka a jenž se proslavil zejména výpravnou rekonstrukcí památné bitvy u Sudoměře, jej hrál šedesátník Zdeněk Štěpánek.
Kdežto premiérový příběh stejného jména, Jan Žižka natočený s mezinárodním obsazením v produkci a režii Petra Jákla, se slovy tvůrců soustředí na zrod bojovníka čili na Žižkovo mládí, o němž se ví málo.
