Pracoval jste v televizní, filmové i hudební branži. Třeba jako producent a kameraman filmu Lucie: Příběh jedný kapely nebo režisér koncertu EvoLucie 2018. Jak jste se dostal k vytváření vizuálních efektů?
Přes koncerty. Jako producent jsem udělal dokumentární film o kapele Lucie a díky tomu jsem poznal svět obrovských koncertů. Točili jsme, jak se kapela v roce 2013 dala opět dohromady a připravuje se na turné. Poté jsme s ní tohle vzpomínkové turné objeli a mne to úplně uchvátilo. Takže když v roce 2016 připravovali další turné k 30 letům kapely a dělali výběrové řízení na projekce, přihlásil jsem se.
Předtím jsem se věnoval hlavně filmu a televizi, kde je však zpětná vazba od diváků se zpožděním. I na hudebních koncertech komunikuji s diváky obrazem, ale zpětnou vazbu mám hned. Něco promítnete a 18 tisíc diváků v pražské O2 areně na to okamžitě reaguje, což je skvělé. Přišel jsem s konceptem, že když má skupina 30. narozeniny, uděláme koncertní projekce 30 let starou technologií. V bazarech a přes různé inzeráty jsme sehnali 50 starých analogových kamer, kterými jsme ověsili scénu, a projekce jsme naživo míchali ze záběrů z těchto kamer. Šel jsem úplně proti všemu, co dělám dnes. Zároveň to byla moje cesta k tomu začít pracovat s velkými LED stěnami a kombinovat je s natáčením.
Ve Star Wars se kdysi malovaly fantastické krajiny na sklo, které bylo před kamerou. My v podstatě děláme to samé, ale máme k tomu moderní nástroje.
