Filmové vary 2025
Sledovat další díly na iDNES.tvObdobí radosti a únavy se podle Jana Ciny střídají v kariéře většiny z nás úplně přirozeně. „Jednou za čas se mi stane, že zmizí radost z toho, co dělám, a jede se na automat. Nikdo to zvenku třeba nepozná, ale vás to stojí o to víc úsilí,“ říká. „S kolegy se o tom bavíme – jaké by to bylo prostě nepřijít do divadla. Ale všichni máme pocit, že na to nemáme,“ dodává.
Náročné období podle něj souvisí i s návratem z New Yorku, kde strávil tři a půl měsíce. „Byla to skvělá zkušenost, načerpal jsem tam spoustu energie. Ale návrat byl tvrdší, než jsem čekal. Zajedete do starých kolejí, ale už se necítíte stejně jako dřív,“ popisuje.
Obecně ale vidí v těžkých obdobích hlavně příležitost. „Znám to od sebe a vím, že k tomu patří i dny, kdy člověk padne až na dno,“ říká. „Není to příjemné, ale když se tomu nevyhnete a prohlídnete si to dno, můžete tam objevit neuvěřitelné věci. Je to dovednost – neutíkat z toho a využít tu zkušenost,“ dodává a zmiňuje knihu Krajina temné noci, která mu v takových chvílích pomáhá.
Americká metropole ho fascinovala. „Žil jsem tam, potkal nové lidi, dělal věci, které bych tady nevymyslel. To mě lidsky hrozně obohatilo,“ říká. Přesto ho ve finále nelákalo zkusit konkurz na Broadway, i když to zprvu zvažoval. „Potkal jsem lidi, co popisovali, jak jsou ty konkurzy nespravedlivé a nevyzpytatelné, takže jsem tam prostě radši žil život a čerpal z toho,“ vypráví.
Přijímat chválu je výzva
A neplánoval se vydat i do Los Angeles? „Neláká mě to. Město, kde musíte všude autem... navíc na mě působí jako poušť. V New Yorku mě baví ten život, ne kariéra,“ dodává. Zároveň tam zažil i tíživou atmosféru, která panovala po nástupu Donalda Trumpa. „Lidi se báli, i když tam legálně žijí dvacet let. Jen proto, že mají jinou barvu kůže. To mě zasáhlo.“
V rozhovoru se dotkl i toho, jak vnímá, když o něm někdo řekne, že je „herec, co se rodí jednou za sto let“. „Na první dobrou je to tlak a těžko tomu věřím. Ale učím se přijímat to, co ve mně lidé vidí, a důvěřovat tomu,“ přiznává.
Kotek je měkkej, ale Mádl by byl dobrej. Vorel vzpomíná, jak obsazoval Gympl![]() |
Už od školy pro něj byla inspirací herečka a kamarádka Marie Doležalová, s níž byl spolužákem na konzervatoři. „Imponovala mi její osobitost, jinakost a to, jak fungovala. Byla pro mě velká inspirace. Stali jsme se přáteli, založili jsme kapelu a prožili spolu kus života,“ vzpomíná.
Na otázku, proč se s ním novináři často dostávají k hlubším tématům, než třeba s jinými kolegy, odpovídá prostě: „Asi to neumím jinak. Když už mám prostor, tak mluvím o věcech, co se mě dotýkají. Často jsou pro mě ty rozhovory i terapií. Někdy mě samotného překvapí, co ze mě vyleze,“ směje se. A dodává, že právě díky své otevřenosti se už v médiích tolik nesetkává s takzvanými blbými otázkami. „Nevím, jestli jsem na tom pracoval cíleně, ale asi jsem si vytvořil nějakou autoritu. Lidi se už tolik neptají na blbé otázky.“
Letos se Jan Cina opět vrátil na Letní shakespearovské slavnosti. V premiérové novince Othello hraje Jaga. „Říkal jsem si, jestli to mám ještě zapotřebí. Došlo mi to, až když jsme zkoušeli do čtyř ráno. Říkal jsem si, že už asi nejsem nejmladší,“ směje se. Se Shakespearovskými slavnostmi je vázán už od 21 let, kdy nastoupil do inscenace Veselé paničky windsorské. „Za tu dobu se lidé vystřídali, někdo zemřel, narodily se děti, rozvádělo se. Je to takový život, který spolu žijeme.“
RECENZE: Shakespeare a světelné meče. To sáhodlouhé rdoušení si mohl Othello odpustit![]() |
Při přípravě na roli Jaga přemýšlel i o manipulaci. „Myslím, že jsem nikdy nikoho nemanipuloval, a že mě taky nikdo. Nebo jsem si toho nevšiml. Možná mě někdo vmanipuloval do dobrých věcí,“ říká. „Manipulace je šílená věc, ale věřím, že se dá uhlídat.“
Příští rok se diváci mohou těšit na Jana Cinu i ve filmu Chica Checa režiséra Šimona Holého, kde hraje syna Pavly Tomicové. „To natáčení bylo lidsky i profesně jedno z nejhezčích. Bylo to o upřímnosti a dovolení zkoušet věci úplně jinak,“ uzavírá.

























