Výtvarník a scenárista James O’Barr proslul chmurným komiksem Vrána, k němuž ho inspirovala násilná smrt jeho snoubenky. Tragédii provázelo i filmové zpracování z roku 1994, kdy byl při natáčení smrtelně zraněn herec Brandon Lee, představitel hlavní role Erica Dravena.
Film se dočkal několika pokračování a aktuálně se hovoří o novém zpracování, v němž by si mstitele ze záhrobí měl zahrát Bill Skarsgard. Autor literární předlohy se na něm podle svých slov ale nijak neangažuje.
„Strávil jsem dva roky přípravami projektu, v němž měl hlavní roli hrát Jason Momoa, ale pak to celé šlo k ledu. U vzniku prvního filmu jsem byl od začátku do konce, s pokračováními už jsem neměl nic společného. Svůj příběh už jsem odvyprávěl, ale Hollywood uvažuje jinak. Kdykoliv je něco úspěšné, snaží se z toho udělat franšízu. Toho jsem nechtěl být účasten,“ vysvětluje O’Barr.
Filmy na papíře
Natáčení nové Vrány by mělo začít v červnu a pro nás je zajímavé, že by snímek měl vznikat mimo jiné i v Praze.
„Slyšel jsem, že tu hledali nějaké vhodné lokace. Tuším, že taky v Budapešti a snad i v Irsku,“ přikyvuje. Zachmuřený, s ostře řezanou tváří a strohém outfitu připomínajícím vojenskou uniformu vypadá autor nejprodávanějšího nezávislého černobílého komiksu všech dob sám jako postava ze svého díla.
Když tvrdí, že nikdy neměl rád superhrdinské komiksy a raději se poohlížel po hororových a kriminálních, nelze mu nevěřit. Hollywodskou mašinérii nemá příliš v oblibě, nicméně tvorbu komiksů připodobňuje k natáčení filmů.
„Jsem scenárista, režisér, kameraman, obsazuju si herce přesně podle svých představ a nejsem omezený absolutně ničím. Má-li film za něco stát, potřebujete velký rozpočet. Mně stačí papír, barvy a dostatek fantazie,“ říká.
Remaku by se měl dočkat i další slavný film, fantasy podívaná Highlander z roku 1986, v níž zazářil herec Christopher Lambert v roli Connora MacLeoda. Těžko tedy začít hovor jinou otázkou než na chystanou novou verzi, v níž štafetu po Lambertovi převezme Henry Cavill.
„Sám jsem na to zvědavý. Mám za to, že když děláte remake nebo reboot, nesmíte se příliš držet originálu. Je mnoho věcí, které už se nezopakují. Nebude v něm znovu hrát Sean Connery, ústřední písničku vám nenazpívá Freddie Mercury a podobně.
Čili je potřeba si vytáhnout ústřední téma a zpracovat ho po svém. Co mě tehdy před lety na Highlanderovi doopravdy nejvíc chytlo, byl fakt, že vypráví o nesmrtelnosti a také o lásce. Není to vyloženě akční nebo dobrodružný příběh, ale velká love story napříč staletími. To je na něm vzrušující,“ říká usměvavý a dobře naladěný herec, kterého známe jako Tarzana a jedním z jeho prvních výraznějších filmů byla Podzemka francouzského režiséra Luca Bessona.
Děti si hrají na filmování
„To byla skvělá práce, skoro všichni na place jsme byli velmi mladí, mezi pětadvaceti až devětadvaceti, samozřejmě kromě Jeana Rena nebo Michela Galabru. Mladší ročníky převládaly i ve štábu, takže celé natáčení vypadalo, jako když si děti ve škole hrají na filmování. Jinak co se týče Luca Bessona, je to dříč a velmi precizní režisér. Navíc je s ním ohromná zábava.“
Kromě Bessona spolupracoval Christopher Lambert například s Agnieszkou Holland a vzpomíná rovněž na natáčení s Michaelem Ciminem, autorem filmů jako Lovec jelenů nebo Nebeská brána.
„Byl neuvěřitelný – malíř filmového plátna, architekt. Měl neskutečnou představivost a smysl pro detail, který nikdo kromě něj nedokázal zachytit. Když vidíte jeho film na plátně, dojde vám, proč vydržel dlouhé hodiny čekat, až bude slunce vrhat přesně to světlo, které potřeboval,“ líčí herec.
Nové Star Wars? Nic moc...
Naprostá klasika sci-fi žánru je román Duna. Dočkal se několika pokračování jednak z pera samotného Franka Herberta, jednak jeho syna Briana ve spolupráci s Kevinem J. Andersonem. Co se kooperace s novináři týče, je naprostým profesionálem. Vstřícným, usměvavým. Co se týče Duny, tedy aktuálního filmového zpracování režiséra Denise Villeneuvea, uznale pokyvuje hlavou.
„Skvělý film, šest Oscarů je zcela zasloužených. Ale i předchozí pokus Davida Lynche měl něco do sebe. Dost věcí oproti knize změnil, ale šlo o pozoruhodný pokus. Kdyby nic jiného, přiměl dost lidí po zhlédnutí přečíst si román,“ dodává Anderson. Kromě světa Duny napsal i několik románů rozšiřujících universum Star Wars. Na otázku, jak se mu pozdává nejnovější trilogie, tedy epizody VII až IX, reaguje shovívavým úsměvem, který řekne víc než slova.
„Sedmička byl vlastně jakýsi reboot. Cítil jsem se, jako když se na celou ságu dívám znovu od začátku. Vzestup Skywalkera k mým oblíbeným nepatří... Moc se mi ale líbil film Rogue One, byl úžasný. Skvělý je taky seriál Mandalorian,“ pochvaluje si.
Zajímá mě, zda je pravda, co jsem četl v jednom rozhovoru – totiž že Kevin J. Anderson své knihy tvoří za chůze, namlouvá si je na záznamník a pak teprve přepisuje. Pobaveně přikyvuje, že je to přesně tak.
„Když jsem byl naposledy v Praze, pracoval jsem zrovna na jedné knize. Procházel jsem se Starým Městem a sám sobě jsem si vyprávěl, jak upíři zabíjejí lidi. Žiju v horách, takže když dělám na něčem novém, nachodím dlouhé kilometry a povídám si své příběhy,“ uzavírá Kevin J. Anderson. Na rozloučenou mě žoviálně plácne po rameni a prohlásí: „Tak zábava skončila, teď zase do práce.“ A jde vstříc davu nadšenců fantastiky, jakým je i on sám.
