"Letos v březnu získala filmová produkce Wunderbar Films, s. r. o. od pana Blocha, jediného dosud žijícího příbuzného Treichlingerovy rodiny, exkluzivní práva na literární a filmové zpracování osudů malého Honzy i veškerých dokumentů a fotografií z pozůstalosti," potvrdila Martina Štolbová z Wunderbar Films.
Štolbová se podílela již na výrobě dokumentu o zachránci židovských dětí Nicholas Winton – Síla lidskosti a nyní pracuje na scénáři hrané Hvězdy Terezína, kterou by měl rovněž doprovodit i dokumentární snímek.
Firmu Wunderbar Films založila Štolbová spolu se svou newyorskou kolegyní Nancy Petschek-Kohnovou, která organizovala zámořské projekce Síly lidskosti a jejíž rodina pochází z bývalých Sudet. V současné době obě hledají pro Hvězdu Terezína partnery.
"Půjde o mezinárodní koprodukci v angličtině, takže herce budeme asi vybírat ve Velké Británii; americká angličtina by se nehodila. Ale vznikne také česká verze filmu," ujišťuje Štolbová.
Co se týče volby režiséra, má velký sen: "Právě píšu Miloši Formanovi. Je až neuvěřitelné, nakolik se jeho dětství podobá dětství malého Honzy – včetně motivu jezevčíka." Jméno režiséra by mělo být jasné na jaře 2008, kdy bude také hotový scénář.
Ale už za dva týdny se v Praze setkají dva důležití aktéři projektu. Ze své nové vlasti Izraele přijede Samuel Jirzi Bloch, plzeňský rodák a Treichlingerův bratranec, jenž přežil holokaust a v roce 1949 emigroval; ze Spojených států dorazí Ela Steinová-Weissbergerová, která v terezínské opeře hrávala po boku hrdiny filmu roli kočky. Na rozdíl od něj měla štěstí; přežila.
Dětská opera Brundibár vznikla v roce 1938 pro soutěž tehdejšího ministerstva školství a národní osvěty. Hans Krása napsal hudbu na libreto Adolfa Hoffmeistera.
Premiéru opery v podání dětí z pražského židovského útulku však už skladatel neviděl; musel do Terezína – stejně jako syn ředitele útulku Rudolf Freudenfeld, který s dětmi z terezínského ghetta operu nastudoval.
Hrála se mimo jiné pro delegaci Mezinárodního červeného kříže, již tak nacisté přesvědčovali o příjemném životě v ghettu; čtrnáct dní nato většinu dětských herců poslali do plynu.
Ty, které válku přežily, už vyprávěly v mnoha dokumentech. "Když se v Terezíně dělal propagandistický film Hitler daroval Židům město, natáčelo se i představení Brundibára. Měli jsme už kostýmy a kulisy, nalíčili nás, hrála kapela a já si nejvíc pamatuji na to, že ty dva tři dny, co jsme točili, nám dávali dobré jídlo," shrnula jedna ze vzpomínajících. Pohnutý osobní příběh Jana Treichlingera však dosud nikdo nezpracoval.
Chlapec se narodil v Plzni roku 1929; když mu bylo šest let, tragicky osiřel. Vzali si ho k sobě jeho teta a strýc Blochovi, kteří měli dva syny, Jiřího a Rudolfa; sirotek Jan prý s nimi vyrůstal takřka jako s bratry až do roku 1942, kdy do jejich životů osudově zasáhl transport do Terezína.
V letech 1943–44 se Treichlinger proslavil titulní rolí Brundibára – údajně nikdy za celou dobu nebyl alternován. Dne 16. října 1944 ho deportovali do Osvětimi a hned po příjezdu šel do plynu.
Sama opera Brundibár se jako připomínka terezínské historie hraje dodnes po celém světě, ve školních sálech i na divadelních scénách.
Dismanův rozhlasový dětský sbor ji inscenuje i s věrnými napodobeninami původních kulis; v Paříži ji před deseti lety nastudovaly děti bez domova; hrála se v opeře barcelonské i vídeňské, v Austrálii – a před pár dny přivezli Brundibára zpět do Terezína studenti gymnázia z Hamburku. Svou inscenaci předvedli v kostele: na paměť dětem, které z jeviště odvedli na smrt.
