RECENZE: Jak agitka zabila zázrak jménem VALL-I

Od Příběhu hraček přes Hledá se Nemo po Ratatouille nese každá novinka studia Pixar příslib radosti, hravosti, nových nápadů, překvapivého děje, zkrátka chytré zábavy – ale že by tajila zradu?! U snímku VALL-I zabolí rána pod pás tím více, že start vypadá tak čarovně.

VALL-I

60 %

USA, 2008, 103 minut.

režie Andrew Stanton

Kinobox: 83 %

IMDb: 8.4

Člověk se tetelí, skoro ani nedýchá, aby nezaplašil ten stoprocentní filmový zázrak, na který léta čeká a který, jak se zdá, se klube na svět – a vtom mu vrazí kudlu do zad směs letáků Greenpeace a Nepříjemné pravdy Ala Gorea, nejkřiklavější mravoličný plakát s ekologickou agitkou.

Víceúčelový lisovač

Z filmu Vall-I

Jestliže Ratatouille ublížili, když vyměnili osobitého režiséra Jana Pinkavu za „masovější jistotu“ Brada Birda, pak náhlý zlom uprostřed filmu VALL-I vypadá jako přímá disneyovská sabotáž.

Přitom už předfilm o souboji kouzelníka s králíkem z klobouku přináší netypickou grotesku a „hlavní chod“ čili VALL-I, v české zkratce Víceúčelově Automatický Likvidační Lisovač, omráčí okamžitě.

Tohle v animaci opravdu dosud nebylo: zničená průmyslová krajina, mrtvé rozvaliny v postapokalyptickém duchu příběhů a la Den poté – a mezi odpadky za zvuků muzikálové melodie rejdí jen rezavý robot, poslední, kterého lidstvo zanechalo na Zemi, aby ji vyčistil.

Společnost mu dělá jen odolný šváb, všude kolem se tyčí obří skládka bez života; kdepak legrace, jen nekonečná samota.

Z filmu Vall-I

Ale pak se tíseň promění v úsměv provázející robotovu dojemnou sbírku „pokladů“, která připomene přehlídku veteše ze Slavností sněženek, a hrdinova majetnická pýcha vyvrcholí něžným rituálem s parádním kouskem jeho kolekce, videokazetou muzikálu Hello Dolly, jenž v něm probudil smysl pro romantiku.

To vše se děje beze slov, ale neskonale výmluvně; divák se o robota bojí, když se blíží kosmická loď, a spoluprožívá jeho okouzlení, sotva z ní vystoupí bílá robotka EVA neboli Environmentálně Vyhledávací Autosonda. Následují přenádherné němé námluvy plné vtipu, kdy starousedlík láká krásku na své muzeum ze smetiště; z plátna se však line i nostalgie a ještě více citu.

Z filmu Vall-I

Sice už také nastupuje „zelené“ podobenství, ale zatím ještě bez proklamací; přehluší je robotova oddaná péče o nemocnou robotku včetně dotyků „ruky“. Do animace VALL-I rozhodně vnáší účinnější polidštění strojů než Roboti: v žánru romance podmaňuje, za letu ke hvězdám dokonce probudí snovou náladu 2001: Vesmírné odysey.

Jenže ledva se děj přenese do kosmického azylu pozemšťanů, kouzlo se rozplyne. Jako by jeden film skončil a jiný, nepoměrně slabší, začal. Lidé mluví: hodně a na rozdíl od „robotích“ zvuků ve frázích. Mění se animace: technicky je stále dokonalá, ale pocitově prázdná.

A hlavně se zlomí žánr: z romance se stává okatá satira o zhoubném konzumním životním stylu, který plodí líné tlouštíky bahnící se v umělém, hromadně organizovaném světě bez přirozeného světla a citu.

Z filmu Vall-I

Taktovku přebírá naučný plakát; jemný humor se vrátí jen na okamžik s prvním „robotím“ polibkem, jenž vyvolá nákazu lásky, ale jinak z plátna padají výkřiky typu Co je moře? Kde je modrá obloha a tráva? Chci žít, ne přežít! K tomu se ještě přidá mechanická honička postavená na prvoplánové bitce o zelenou naději a vznosný závěr jako pro prvňáčky.

Přesto by se VALL-I měl vidět. Kvůli nádherné první části, ale hlavně pro zkušenost, jak snadno zabíjí jakákoli ideologie jakékoli umění.