RECENZE: Čím to von Trier tentokrát přehnal? Bravurně natočenou nudou

Na premiéře v Cannes varoval snímek Jack staví dům před násilím hned na vstupence, v sále hlídkovala zdravotní služba a znechucení diváci odcházeli při projekci. Teď jde příběh sériového vraha do našich kin.

Trailery

Sledovat další díly na iDNES.tv

Režisér Lars von Trier provokuje pravidelně a rád, včetně svého předešlého díla Nymfomanka, kde pro změnu otevřel stavidla sexu. I mnozí diváci, kteří jeho styl obdivují, však po filmu Jack staví dům tvrdili, že tentokrát už to dánský pokušitel opravdu přehnal.

Ale v čem? V samoúčelně šokující brutalitě, nebo v otrlém humoru totální nicoty? Sám tvůrce svůj snímek hájil s odkazem na Donalda Trumpa jako „oslavu myšlenky, že život je zlý a bezduchý, což bohužel dokazuje nedávný vzestup lidského druhu Homo trumpus – krále krysy“. Ze soutěže o Zlatou palmu odešel film bez ceny, projel pár dalších festivalů a od kritiků dostal známky v nejširším možném rozpětí, od stovky po nulu, což nahrává otřepanému tvrzení, že pravda bude někde uprostřed.

„Léta jsem točil filmy o dobrých ženách, teď jsem natočil snímek o zlém muži,“ shrnul von Trier svůj záměr. Jack zosobňuje vskutku výjimečnou postavu. Vysoce inteligentní vrah, kterého představuje skvělý Matt Dillon, pokládá zabíjení za svébytnou uměleckou tvorbu. Případ od případu – děj se odehrává ve Spojených státech 70. let v rozpětí dvanácti roků – se snaží své smrtící postupy stále vylepšovat, aby dosáhl dokonalosti, přestože smyčka kolem něj se stahuje. Jeho krvavé „umění“ pro něj stojí nade vším, nad morálkou i nad city; snad proto může na někoho působit tak odpudivě. Ale takových už bylo!

Titulní otázka má možná překvapivou odpověď – ano, tentokrát to von Trier opravdu přehnal, ale nikoli s nechutnou provokací, nýbrž s délkou a s vyumělkovaností, které dohromady hrozí bravurně natočenou nudou. Režisér se stal obětí stejné posedlosti jako jeho duševně nemocná postava, totiž chorobné touhy po mistrovském díle, což je cesta do pekel. Mimochodem největší peklo pro diváka zosobňuje epilog s přestylizovaným obrazem pekla, kam Jacka vede jeho průvodce, zpovědník a spoludiskutér.

Trailery

Sledovat další díly na iDNES.tv

Ne že by jejich polemiky od kunsthistorie po psychoanalýzu nebyly zajímavé, už díky zcizující animaci, představují však pouze zdobnou pózu, udičku pro snoby, rafinovaný obal pro prázdnotu sdělení, že policie je tupá a lidé lhostejní. Až přijde člověku líto, že se tolik umu vyplýtvalo na portrét psychopata s levnými odkazy k Hitlerovi.

Jack staví dům

55 %

Dánsko / Francie / Německo / Švédsko, 2018, 155 min

Režie: Lars von Trier

Scénář: Lars von Trier

Hrají: Matt Dillon, Bruno Ganz, Riley Keough, Jeremy Davies, Uma Thurman, Siobhan Fallon Hogan, Sofie Gråbøl, David Bailie, Ji-tae Yoo, Osy Ikhile, Ed Speleers, Marijana Janković, Christian Arnold, Jerker Fahlström

Paradoxně se pak divákovi uleví, kdykoli se studie zla v dějinách vrátí zpět k „incidentům“, jak Jack nazývá své zločiny. Ano, v násilí se von Trier vyžívá zálibně a zvráceně, u dětí jde až přes čáru, ale současně tu pracuje s nadsázkou, která osvobozuje; počínaje hrdinkou Umy Thurmanové, jež si o zabití přímo říká, a konče neskutečnými bajkami, jež Jackovi jeho okolí věří, jako policejní odznak u kovotepce. A Dillonovo nejsilnější sólo přichází, když vyznavač systému a čistoty dává sarkastickými urážkami najevo svou intelektuální nadřazenost.

Jenže i rafinované zabíjení s žerty „třeba vám zastaví jiný sériový vrah“ je časem monotónní, a jakmile film ve finále začne kázat, spadne mu známka o deset procent.