RECENZE: Od bruslí k domácímu násilí. Já, Tonya zapomíná, o čem vypráví

Krasobruslařka Tonya Hardingová skočila jako první Američanka trojitého axela a útok na soupeřku ji stál kariéru. Od filmu Já, Tonya chce člověk vědět víc, ale zjistí jen, že to měla doma těžké.

Trailery

Sledovat další díly na iDNES.tv

Jezdí na metalovou muziku, uráží rozhodčí, mezi křehkými princeznami se vyjímá jako krotitelka býků a tvrdí, že odmítá pokryteckou hru na ladnou křehkost krasobruslařek, které vítězí, ač se na rozdíl od ní bojí pořádně skákat.

A když je Margot Robbie coby hrdinka životopisu Já, Tonya na ledě, skutečně z ní vyzařuje fyzická síla. Bohužel na bruslích se odehrává pouze zlomek příběhu, jenž se točí zejména kolem domácího násilí.

Hrdinka nejprve schytává rány od drsné matky střídající partnery, za jejíž portrét dostane Allison Janney nejspíš Oscara, poté od manžela, jehož si vezme z pubertální unáhlenosti a vzápětí se s ním nekonečně rozchází i znovu dává dohromady.

Packalové s IQ tykve

Rodinné bitky zabírají tolik prostoru, že se prakticky zdá nemožné, aby Tonya Hardingová ještě stíhala vrcholový sport.

Já, Tonya

55 %

USA, 2017, 119 min

Režie: Craig Gillespie

Scénář: Steven Rogers

Hrají: Margot Robbie, Sebastian Stan, Mckenna Grace, Allison Janney, Paul Walter Hauser, Julianne Nicholson, Bojana Novakovic, Bobby Cannavale, Caitlin Carver, Catherine Dyer, Joshua Mikel, Cara Mantella, Jason Davis, Jason MacDonald a další

Kinobox: 78 %

IMDb: 7.5

Až po hodině soukromého melodramatu konečně dojde na surové napadení její rivalky Nancy Kerriganové, jež měl zosnovat manžel Tonyi Hardingové – jenže se líčí stejnou metodou jako prolog, tedy hrou na dokumentární zcizování, komentování, objektivní konfrontaci různých verzí. Což spolehlivě zabíjí napětí i zvědavost, protože film svede dohromady tolik nesympatických buranů a tolik možných výkladů (ne)viny jednotlivých aktérů, že pravda nakonec přestane mnohé zajímat.

Do jisté míry mohou zpovědi, které se navzájem usvědčují ze lži, docela bavit, ostatně Já, Tonya se vydává za černou komedii ve stylu bratrů Coenových.

Nicméně jejich amatéři zločinu bývají spíše smolaři, kdežto režisér Craig Gillespie předkládá partu až karikovaných, neuvěřitelných packalů s IQ tykve. Nakonec tedy o Hardingové poví encyklopedické heslo více než její filmový životopis, jenž tak dlouho dává slovo všem stranám, až zapomene, o čem vlastně chtěl vyprávět.

O trudném dospívání, sportovním zákulisí, pokřivených vztazích, násilném útoku? Ode všeho trochu, čili nakonec o ničem. I když herečky v rolích matky i dcery potí krev.