RECENZE: Mimoňům stačí scénka s ukulele, aby přerostli Padoucha 3

Na animovaný snímek Já, padouch 3 se musí jít s dětmi. Právě jejich reakce zážitek násobí a hlavně dávají najevo, koho milují nejvíce. Mimoně, samozřejmě.

Trailery

Sledovat další díly na iDNES.tv

Série o polepšeném mizerovi, který nyní proti zlosynům bojuje coby agent i se svou partnerkou, s níž také vychovává tři holčičky, posiluje díl od dílu rodinné motivy. Ve třetí epizodě, která právě přichází do kin, se vynoří ještě hrdinův bratr, jenž se zapojí do bitvy s premiérovým lotrem, zhrzeným bývalým idolem dětských seriálů.

Ale ať lump křepčící v diskotékovém retrostylu zrovna krade vzácný diamant, nebo pomstychtivě boří Hollywood s jeho půvabnými symboly včetně rozevláté sukně Marilyn Monroe, žádná z akčních scén nevyvolá takové nadšení jako sebemenší mimoňská etuda, včetně kratičkého skeče v úvodních titulcích.

Malí žlutí skřeti, kteří už si vysloužili vlastní celovečerní film a jeho pokračování ohlásili na rok 2020, zkrátka představují případ, kdy sboristé přerostou sólistu. A svou originalitou krášlí také třetí kapitolu padoušské ságy, byť v ní mají méně prostoru, než by si nejen děti přály.

Jistě, pořád jde o příjemnou komedii sice s tuctovou zápletkou, ale zato s nápaditou stylizací 80. let včetně měsíční chůze Michaela Jacksona, s hrdinovou maminkou užívající si podzimu života v péči urostlých gigolů nebo s něžným snem nejmladší dívenky o živém jednorožci. Ale stačí jen, aby Mimoni v tichomořských úborech ze skořápek kokosových ořechů vzali do rukou ukulele, a rázem se rodí nadgenerační smích i tam, kde na něj nanicovatá historka nedosáhne.

Já, padouch 3

60 %

USA, 2017, 90 min

Režie: Kyle Balda, Pierre Coffin

Scénář: Ken Daurio, Cinco Paul

Hrají: Jenny Slate, Steve Carell, Kristen Wiig, Trey Parker, Miranda Cosgrove, Steve Coogan, Russell Brand, Pierre Coffin, Andy Nyman, Dana Gaier

Kinobox: 64 %

IMDb: 6.2

Malebné městečko ve srázu nad mořem, podzemní palác, výšková pevnost nebo obří robot poslouží vděčným honičkám s lehkou závratí, nicméně to všechno už tu bylo. Zatímco když vzbouření Mimoni demonstrují s transparenty, táhnou ulicemi jako zpustlí bezdomovci nebo v pruhovaných mundúrech osnují útěk z vězení, vrací se kouzlo hravého detailu beze slov.

Nadto tu tančí a zpívají, přičemž jejich improvizace v talentové soutěži, mix Alexandrovců, spartakiády a šantánu, tvoří nekorunovaný vrchol snímku. Až člověka napadne, jak báječně by se Mimoni příště vyjímali třeba v muzikálu.