Rozstřel
Sledovat další díly na iDNES.tv„Hrajete matku, matka má dítě. To dítě máte ráda, to je přirozená věc. A máte ho ráda, ať jsou mu dva, nebo čtyřicet,“ vypráví, jak pro svou roli hledala v duši ospravedlnění. Přitom však vnitřně pracovala s dalším přesvědčením. „Matka je velký radar. Matka to vždycky nějakým způsobem cítí,“ míní.
I samotné natáčení přineslo několik silných momentů. Wojtylová si při nich uvědomovala, k jak velké manipulaci v případech zneužívání dochází. „Točili jsme scénu, která byla v kostele, kdy vidíte holčičky z toho sboru. A když jsem se koukala těm holčičkám do očí, když zpívaly, bylo to, jako kdyby se snesli andělé. A tam vlastně pochopíte tu hrůzu,“ přibližuje vznik snímku Ondřeje Provazníka.
PŘEDCHOZÍ EPIZODA: Hrál vraha, co vystřílí školu. A pak se to stalo kus ode mě, vzpomíná Dolanský |
„Vlastně vůbec nevím, jak se s tím dá žít,“ mluví herečka za svou roli. Potřebu setkat se s matkou Bohumila Kulínského mladšího, reálného sbormistra Bambini di Praga, z důvodu ostychu a určité bolesti neměla. Zprostředkovaně si ale vyslechla příběhy kolegyň, které sbor dříve navštěvovaly. „Víš, my jsme mu sedávali na klíně a on nás tak jako hladil, ale my jsme v podstatě nevěděli, že je to osahávání,“ vyprávěly jí.
Další rozměr přináší fakt, že Wojtylová je sama pedagožkou – učí herectví. Má tak zkušenost s tím, jak člověk v pozici kantora vnímá a nastavuje hranice. „Já si myslím, že když máte úctu k člověku, ať je jim, kolik chce, tak se to nemůže stát. Pak nevím, kde je hranice mezi tím, kdy ten člověk je zdravý a kdy je nemocný,“ dodává.
„Hrajete jenom na svoji duši“
A jak ve své praxi pozoruje změny v dospívání žáků? „Učím asi osmnáct let. Děti se dostávají do puberty mnohem dříve než kdysi,“ míní. V umělecké branži se k tomu přidává tlak na výkon. Obojí dle hereččiny zkušenosti podněcuje šikanu. „Velmi se snažíme jim v té škole pomáhat, aby měli tu vnitřní sílu. Protože v herectví je strašně těžké,“ popisuje. „Vy hrajete jenom na svoji duši. A ještě vám říkají: ‚Nehraj, nehraj! To musí být pravda!´"
O patnáctileté Kateřině Falbrové, jedné z hlavních rolí snímku, herečka mluví s úsměvem na tváři. „Katka je výjimečně talentovaná. Ona je skutečně jako panenka Marie, ty její nádherné modré oči. Ale všechny ty holčičky byly úžasné,“ vzpomíná. Vyzdvihuje také práci režiséra Ondřeje Provazníka, který si sám napsal scénář, i výkon a přípravu herce hlavní role, Juraje Loje.
Nejen díky těmto osobnostem mnozí o filmu mluví v souvislosti s nominací na Oskary. Takový úspěch však nikdy nebyl něčím, o čem by Wojtylová snila. „Já vypadám, jakože jsem takový energetik, což jsem, ale já jsem v podstatě hrozně plachá. Vlastně vůbec nechodím na casting,“ říká. K roli ve Sbormistrovi jí přivedla blízká castingová režisérka Mirka Hyžíková.
PRVNÍ DOJMY: Chlípný Sbormistr? Pokud jde o sex, drží se film při zemi |
Wojtylová mluví také o svých začátcích a následném přesunu z Českého Těšína. „Já jsem do Prahy přišla, když mi bylo padesát. Jednoduchý to určitě není, ale kdo to má jednoduchý,“ směje se.
„Nepatřím mezi „star“, na které se dělá repertoár,“ pokračuje. Za jedno ze svých nejoblíbenějších představení považuje inscenaci 294 statečných, ve které v Divadle pod Palmovkou účinkuje. „To představení hrozně ráda hraji a hrozně si ho vážím. Je to taková moje lidská očista,“ uvádí. Představení získalo několik cen, herečku však nejvíce potěšila cena „Mladého diváka“.
O komunismu a svých realitách
Herečka, která získala čtyři nominace na cenu Thálie, vzpomíná také na život svého otce, který jako malý kluk propadl komunismu. „S Ivankou Chýlkovou, když jsme byli ve škole, jsme podepsali petici za propuštění Havla a oni ta jména hlásili na Svobodné Evropě. Můj táta to slyšel a vyhodil mě za to z domu. On měl úplně panickou hrůzu, co se s ním může stát. A já jsem nebyla schopná pochopit, že on to nechápe. Že ty věci nevidí, jak jsou,“ říká.
Padlý anděl Kulínský. Jak to skutečně bylo v kauze dirigenta, která inspirovala film |
Wojtylová svého tátu milovala. „Nevím, jestli když se ocitnete v nějaké své realitě, jste schopná vnímat jinou realitu,“ přemýšlí. „Ta doba byla pekelná. Já jsem se vždycky snažila o to, abych to bourala. Abych ten režim nějakým způsobem nahlodávala. Do strany jsem nikdy nevstoupila a vždycky mi to přišlo hrůzné. Vždycky,“ uzavírá.
V rozhovoru se představitelka matky Kulínského dále otevírá o svém příbuzenském vztahu s papežem Janem Pavlem II. i o roli v Žítkovských bohyních, kvůli které ji lidé zastavují na ulicích.
